Alpen Pokal Day 7

AlpenDay7Sedmý den byl pro mě trochu jiný. Musel jsem letět sám už ve čtvrtek, jelikož jsem byl o víkendu vytížen dcerou. 🙂 Letěl jsem odpoledne a tak jsem neměl ani tolik času na přípravu neměl. Naštěstí byl task prakticky jednoduchý a nedal se letět jinak než jaká byla první možnost, kterou jsem našel. Naklepat data do ext. PDA a šel jsem na start. V reportu nebude ani co popisovat, ale na konci naleznete IGC analýzu od Erika, tam je jasně vidět jak kdo letěl.
Po vzletu klasická procedůra na západním svahu, nastoupání a hned po otevření pásky jsem odstartoval. Start vyšel dobře, tak jsem nemusel ani opravovat. Proletěl jsem západní svah a tentokrát jsem nešetřil výšku a zvolil rychlejší přeskok na svahy k Innsbrucku. Táhl jsem to po svazích trochu rychleji než jak jsem to létal předtím. Byl jsem si vědom, že tam sice mám více výšky, ale na rychlosti jsem dost tratil. Začali ty vyšší hřebeny a snažil jsem se dobrat co nejvíce. Na druhém jsem ovšem neměl tolik výšky, abych to protáhl vrchem a tak jsem to rovnou vzal na další. Za Innsbruckem jsem se ještě trochu protáhl západně a pak teprve jsem letěl otočit.
Po otočení jsem zamířil vpravo na nasvícené svahy. Na druhém svahu vyl mrak a docela dával, ale já se nakonec rozhodl nedotočit a letěl jsem dál. Letěl jsem přímo na další otočný bod. Sledoval jsem přitom výšku kopečku nad kterými se budu vracet. No bylo to na pováženou, zase tak malé nejsou. Zamířil jsem tedy na svah vedle otočného bodu, kde byl mrak. Ten se mi ovšem začal rozpadat, tak jsem to jen ten kousek po svahu protáhl.
Po otočení jsem zamířil k mraku, ale ten mi moc nedával, tak jsem pokračoval k dalším. Jeden se rozpadal, ale za ním byl ještě jeden. Jenže se mi nezdál a tak jsem se raději protáhl na svah východně. Dělala se tam chmura. Svah trochu dával a stejně jsem se rozhodl pokračovat dál na nasluněné svahy. I když jsem neměl tolik výšky, tak to docela dávalo. Na jednom místě jsem udělal jednu otočku a pokračoval. Dávalo to v pohodě nad výšku sedla, což bylo jedno ze dvou krizových míst na celé trati. Kopíroval jsem další svahy a pak jsem se vydal na přeskok. Pokračoval jsem dál po následujících svazích bez točení. Dolétl jsem tak až do údolí k třetímu otočnému bodu. Tam jsem musel dávat pozor na výšku, to sedlo za otočným bodem je zákeřný. Otočný sektor jsem jen lízl a honem na svah, aby mi to dalo do sedla.
V pohodě jsem prolétl a teď už to bylo jen o sbírání výšky na dokluz. Byla to známá cesta, kde jsme už letěli a tak jsem věděl kde to nosí a kterým místům se raději vyhnout. Kopíroval jsem svahy a sbíral metříky. Před posledním otočným bodem jsem měl už dost na dokluz.
Po otočení jsem letěl na poslední svah na trati. Tady bylo třeba si dát pozor na závěrečné sedlo. Za roh vidět nebylo a já si nepamatoval, kolik je tam potřeba a tak jsem čekal až mi dá mrak a přizvedl jsem. Proletěl jsem a pak jsem jen tlačil a tlačil až domů.
V tu chvíli bych hodnotil let jako nic moc. Dalo se to letět určitě líp, ale neudělal jsem žádnou zásadní chybu. Překvapilo mě tedy druhé místo za Erikem. No a aby to Martinovi Dvořákovi nebylo líto, že není v reportu. Joooooooo, konečně jsem ho porazil. 😀 Těším se na poslední letový den.

Příspěvek byl publikován v rubrice AlpenPokal a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *