Safari Cup Day1

Načínáme další sezónu virtuálního plachtění. Tentokrát zůstáváme v naší domovině. Bude se létat Safari Cup z letiště ve Dvoře Králové. 

První den je ve znamení klasického tasku se čtyřmi otočnými body. Stoupavé proudy na plechovku Blaník jsou více než dostatečné, což jsem se přesvědčil hned po vzletu. Vyzkoušel jsem více mraků a všechny slušně nosily. Klasicky jsem nechtěl startovat hned po otevření pásky. Chvíli jsem vyčkal a pak se vydal na startovní pásku. No, trochu jsem neodhadl výšku a tak jsem byl na pásce nízko než bych chtěl. Kolem mě profrčel Erik. Docela dlouho jsem se rozhodoval a nakonec se vrátil zpět do sektoru. Na Blaníka dost daleko a tak jsem strávil dost času dotáčením startovní výšky.

Ostrý start se povedl o něco lépe a tak jsem se vydal na trať. První stoupání jsem bral hned po 7 km. Hned slušný třímetr. Další přeskok jsem natáhl na 12 km a u Nového Města jsem točil 3,2 m/s. Výška mi dovolovala natáhnout přeskok na 22 km. Bohužel to byla i nutnost. Mraky na levo, mraky napravo, ovšem po trase nic. Jen v dálce klubko mraků. Doufal jsem, že se něco po cestě vytvoří. Opak byl pravdou. Když jsem konečně doletěl k zamýšlenému mraku, tak jsem zjistil, že se začíná rozpadat. Vlevo byla nová chmura. To ovšem znamenalo odklon od trasy o 90 stupňů severně. Navíc stoupání bylo znatelně slabší, jen 1,7 m/s. Vytočit jsem ho musel, jelikož po trase k prvnímu otočnému bodu nebyl ani jeden mrak. 

Po otočení jsem měl ovšem další problém. Výška 1500 metrů na otočáku. Jeden mrak za otočákem, to by byl velký zálet. Vpravo na Orlické hory se mi nechtělo. Za prvé by to bylo daleko a navíc to tam moc nestoupalo. Proto jsem musel západně pod několik mraků. Bylo to další zdržení, ale nechtěl jsem riskovat malou výšku. První mrak mi moc nedal a tak jsem se prodloužil k dalšímu. 2,3 taky nebyl žádný zázrak, ale měl jsem opět přes 1900 metrů a mohl pokračovat. Po dalším přeskoku jsem první stoupání nemohl ustředit a tak jsem přeskočil na další. Slušných 3,7 mě vyneslo nad 2000 metrů. A tak jsem si mohl dovolit 19 km přeskok. U Velkého Poříčí jsem si mohl opět dotočit, v třímetru, do dvou tisíc. Otočil jsem a vydal se na západ.

Nuceně jsem musel trochu zvolnit tempo. Zvolil jsem let po trati což asi nebylo moc výhodné. Nechytl jsem se ve stoupání a tak jsem byl nucen protáhnout přeskok a chytat se ve 12 stovkách. Naštěstí se o něco blíž objevila chmurka, bylo pod ní stoupání silné a tak jsem si líznul do 2000 metrů. U Lázní Bělohrad jsem si opět dotočil v necelém třímetru. Chtěl jsem dotočit ještě před otočení, ale základna byla příliš nízko. Takže mi stále chybělo na dokluz 300 metrů. 

Po otočení jsem zalétl k chmuře, která se tam mezitím vytvořila a dotočil jsem dostatečnou rezervu. Pak už to byla jízda až domů. 

Po přistání jsem se ve výsledcích hledal níž než jsem ve skutečnosti byl. Vzhledem k tomu zdržení okolo prvního otočáku je 11. místo ještě ucházející.

Příspěvek byl publikován v rubrice Safari Cup 2019 a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *