CW MC Day4

Čtvrtým dnem se dostáváme do poloviny soutěže. Tentokrát se podíváme na východ na Vsetínsko a poté na sever do Mohelnice. Tentokrát je počasí jiné než v předchozích dnech. Termika je slabší a méně turbulentní. To jsem přivítal téměř s nadšením. Ani není větrno, tak by se měly stoupáky ustřeďovat jednodušeji.

Na Gridu jsem byl první a tak šel hned do vzduchu. Letěl jsem osahat stoupáky. Chvíli trvalo než jsem našel ten pravý. Ovšem dvou metrů nedosahoval žádný. Navíc se mraky rychle rozpadaly. No nakonec jsem si pod základnou, jednoho z nich, počkal na start. Opět jsem nechal pár lidí odetět a pak se vydal na trať i já.

Vybral jsem směr k nejbližšímu mraku na houpnutí. Tlačil jsem co jsem mohl, nakonec jsem musel i na brzdy, abych se vešel do výšky startovního sektoru. Vše dopadlo dobře i rychlost startu byla přijatelná. První houpnutí a po něm další. Po 14 kilometrech jsem bral první stoupání. Dva metry byly uspokojující. Pak jsem 21 kilometrů jen houpal pod mraky, bylo jich opravdu dost. Za Vyškovem jsem vzal, pro jistotu, necelý dvoumetr. Dostup byl solidní a tak jsem další přeskok natáhl na 25 kilometrů. Ovšem taky to teprve začalo. Stoupání jen 1,6 a brzký rozpad. Po 16 kilometrech další podprůměrné stoupání a opět brzký rozpad. Následovaly další tři nepovedené pokusy o dostoupání. Dokodrcal jsem se na otočku ve Vsetíně ve výšce 1100 metrů, kde nadějný mrak nedával.

Po otočení jsem tedy musel dál a to už jsem byl hodně nervózní. První pokus byl neúspěšný. Už jsem neměl ani 1000 metrů. Tak jsem byl rád, že jsem se uchytil aspoň ve slabším stoupání. Jenže se opět brzy rozpadl a tak jsem musel z patnácti set metrů o kousek dál. Tam jsem ustřeďoval na 4 kruhy a stejně neustředil. Po pár kilometrech se situace opakovala. 3 kruhy a nic z toho. Vedlejší mrak mi ovšem pomohl. 2,2 m/s a dostup do 1870 metrů. Konečně jsem si mohl oddychnout od plácání se v malých výškách. Mohl jsem tak natáhnou přeskok na 30 km. Trampoty ovšem pokračovaly. Další stoupání špatně utředitelné a brzký odchod po trase, ale narazil jsem o sedm kilometrů dál na stoupání dne. 2,7 m/s sice super, ale stihl jsem dotočit jen těsně nad 1600 metrů a mrak se začal rozpadat. Pak byla série tří krátkých stoupání. Společnost na tomto legu mi dělali KMI, EMA, D2A a 244.

Po otočení Mohelnice jsme dotočili ve stoupání 2,7 do 1840 metrů. Zkontroloval jsem dokluz. Chybělo asi 450 metrů. Následovalo pár houpnutí a když KMI ještě dotáčel, tak jsem si přitočil taky, jenže jsem se nechytil hned a tak jsem s ním ztratil kontakt. Moc jsem nedobral a tak jsem zpomalil a kochal se pohledem na krásnou krajinu. Chybělo mi ještě 150 metrů a moc to nechtělo docházet a na přelet cílového kopce je potřeba tak +130.

Do cíle jsem rezervu jsem nabral. Průměrná rychlost nebyla zrovna úchvatná. 113,4 km/h bylo za Erikem o 10km/h pomalejší. 12. místo v tasku znamená další sešup v celkovém pořadí. Doufám, že už na škrtání výsledku nic horšího nebude. 😀 Gratulace Erikovi a všem ostatním. 😉

Příspěvek byl publikován v rubrice Medlánky Cup a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *