Z druhého dne Ravenu jsem měl trochu obavy. Po třech hodinách v autě a téměř pěti hodinách nákupů v IKEI jsem byl mírně uondán. Pro tentokrát jsem se rozhodl letět bez TeamSpeaku. Z důvodu použití FaceTracku. TS mi shazuje FPS i po zvýšení paměti na 15 snímku za sekundu. Předtím to bylo i sedm.
Briefingu a přípravě jsem věnoval tentokrát více pozornosti a už první pohled ukázal, že to moc o taktizování nebude. Sílu větru jsem sice ještě nevěděl a tak jsem počítal s podobným jako minulý týden. S tím jsem podrobně projížděl trať a zvažoval možnosti. První leg byl jasný, na druhém už to bylo složitější. Pokud se poletí svahovka, tak tam moc výšky nebude. Tak se uvidí jestli se dotočí na vhodném místě a nebo proletí s využitím svahů. Pro třetí a čtvrtý úsek Jsem zvolil určitou taktiku s maximálním využití svahů. (pokud tedy bude foukat dostatečně). No a co hlavně? Důkladně jsem prověřil možnosti průletu na předposlední otočák. Tam by se mohlo hodně ztratit. Tak a jde se na věc.
Vítr fouká dostatečně, takže plán platí. Svahy po vzletu nosí. Vyzkoušel jsem i startovní svah. Byl jsem klasicky na serveru C a trochu jsem vyčkával, jelikož bylo jedno kdy odstartuji. Tak jsem si počkal. Neodstartovali jen Kuenne, Holland a Golden Eagle. Tak jdu na to. Naplánoval jsem si start ze severního cípu sektoru.
Nasadil jsem vyklesávací zatáčku a přede mnou se mihl Kuenne. Blížil jsem se k maximálce a sledoval sektor na int. PDA. V tom si přiběhla kočka z venku a skočila mi na klín, jak má ve zvyku. Odhánění kočky, FaceTrack a slabší zvuk (zase jsem si ho zapomněl zesílit) z exteriéru letadla sehrálo své. Ani jsem nestačil zareagovat. Bum a bylo po starostech. V tu chvíli mi bylo jedno jestli poletím nebo ne. Neodstartoval jsem, to bylo první na co jsem se podíval. A tak jsem se mrkl, jestli neběží D server. Neběží! Moment, je tam!
No a tak jsem celou proceduru absolvoval znovu. Tentokrát sám a úspěšněji. Opět start ze severního cípu, ale již bez čekání. Navázal jsem na první svah, přeskočil dál. Silný zdvih mě vykopl nahoru. Jo, to půjde dnes bez točení. Bohužel pro mě, jelikož se poletí hodně rychle a to já moc neumím. Na prvním legu není prakticky co popisovat. Prostě a jasně jsem letěl po svahu a držel se co nejvýše. Porovnání jsem s nikým neměl a tak musím letět na svůj cit a odhad.
Po prvním otočení už to je zajímavější. Jelikož podpora nižších svahů na konci prvního legu moc nefungovala a já byl po otočení v 1500 metrech a při vletu do kopců v nějakých 1380. Zvolil jsem tedy plánovaný stromečkový let. Takže jsem letěl nejdříve doleva po svahu (o proti očekávání jsem tam získal „jen“ 100 metrů) a následně jsem přeskočil doprava a zase doleva a doprava na vyšší svah. Tuhle taktiku zhodnotím později. Odlétl jsem od svahu a letěl otočit.
Po otočení jsem se vrátil zpět na svah. (1350 metrů je nic moc) Tam mě to vykoplo o tři stovky výš, ale něco jsem následně ztratil při obletu hory. Následovalo lízání svahu a získávání výšky pro další pokračování. Jelikož cesta na třetí otočný bod byla rovinou a severní cestou nebylo moc svahů, tak jsem měl připravený plán. Přesunul jsem se jižněji pod trasu. A využil tak další tři svahy a vylétl z nich pouhých sedm kilometrů od otočáku.
Po otočení letím zpět stejnou trasou, ale nějak mi ubývá výška. Něco se mi nezdálo a tak mrknu do externího pohledu. Šmarjá, kolo! Jelikož jsem se chtěl po otočení občerstvit a zapnout autopilota, tak jsem se zřejmě přehmátl. (tlačítka mám nad sebou) Kdyby nebylo špatného tušení, tak bych letěl až domů s otevřeným kolem. Huuuu. No každopádně jsem se vrátil, z mého pohledu, na svahy dost nízko. Naštěstí hned na začátku jsem chytil „šprajc“ a tak jsem poprvé točil. 1640 metrů už bylo dostačujících na pokračování. Postupně jsem přeskákal tři svahy jižně a přesunul se na hlavní. Nikoliv spodní, který byl o něco níž a v závěru se snižoval, ale ten po kterém jsem přilétl. A tak jsem dolétl na závěrečný svah před předposlední otočkou. Ten byl dost důležitý. Výška byla dostatečná, to bude v poho. A tak jsem otočil.
Po otočení to vyšlo na přímo přes hřeben a to už jsem to valil co to šlo na poslední otočný bod a následně do cíle.
Hermans (zelená), Faitz (modrá), já (červená)
Hodnocení:
Průměrka 151,2 km/h nebyla špatná, ale byl jsem si vědom mnoha nedostatků. První leg jsem letěl opatrněji, abych měl na otočáku co největší výšku. Na druhém legu se neukázalo být moc přínosné, to přeskakování. Po otočce si nejsem jistý výhodností návratu zpět na svah. Když si to porovnám s Vítězem a Lubošem Faitzem(screen z analýzy v pravo), tak jsem tam opravdu ztratil. Moje ztráta se tam zvětšila dvojnásobně. Dál jsem již prakticky neztrácel. Létám na jistotu, zvláště v horách. 10. místo je velmi dobré. Možná chybělo trochu porovnání s ostatníma. Na druhou stranu mě nikdo neomezoval a nestrhával k přílišnému závodění. Gratulace všem! Obzvláště Lubošovi za druhé místo!