A je to tady! Konečně první soutěžní den Alpen Pokalu. Ačkoliv jsem se těšil, tak jsem měl rozporuplné pocity. Padla na mě trochu únava. Od pěti hodin ráno v práci, pak úklid na chatě, vrátit dceru, navečeřet se a hurá na briefing. Trochu jsem nevěděl co od toho čekat. První leg jsem nějak neřešil, stejně tak druhý. No tam jsem trochu zapřemýšlel, ale nechal jsem si rozhodnutí až na situaci na trati. Třetí úsek už byl složitější. Proti větru přes náhorní plošinu? To může být kámen úrazu a tak jsem prostudoval výšku terénu v okolí, zejména oblet vpravo. Poslední úsek už by mohl být formalitou, pokud budu mít po otočení posledního otočného bodu co největší výšku.
Tak jdeme na to. Po vzletu samozřejmě následoval klasické hoblování svahu na západě. Docela to nosilo i přes slabý vítr. Bylo to takové uklidnění před samotným startem. Start jsem plánoval ze západního konce sektoru, tak přes kopečky, někde dobrat a pokračovat dál. Proto jsem se oddálil od svahu a pak se blížil ke startovní čáře. Pak jsem udělal, co se dělat nemá. Na poslední chvíli jsem změnil plány. Rozhodl jsem se odstartovat více ze středu a jít přes vyšší kopce vpravo od trati. Start se mi povedl a tak jsem zamířil určeným směrem. Jenže jak jsem to neměl připravené, tak jsem letěl úplně špatně. Špatně jsem se zorientoval a na první vyšší kopce jsem přilétl špatně. Byl tam mrak, ale byl jsem ze západní strany a tam to nedávalo. Rozhodl jsem se odstartovat znovu, ale kde vzít výšku? Proto jsem musel na další svah a původní naplánovanou trasou jsem se vrátil zpět. Alespoň jsem si vyzkoušel, jak to ponese po startu. Nastoupání pro start chvíli trvalo. Pohled na čas nevěstil nic dobrého. Budou nejspíš problémy s dokluzem, pokud na něj vůbec dojde.
Opakovaný start se mi nepovedl. Netrefil jsem přesně startovní pásku a výšku. Tím jsem se připravil o drahocenné metry. Letěl jsem přes východní konce svahů a mířil k důležitému hřebínku, který křižoval trať. Hurá zvedá to a dost dobře. Začal jsem točit, s přibývající výškou jsem musel více korigovat a tak mi to dalo stoupání v průměru 2,7 m/s. Zato jsem měl pohodových 2200 metrů. Pokračoval jsem k dalšímu svahu. Tam to moc nedávalo a ani mrak tam nebyl. Na posledním svahu před prvním otočným bodem jsem chtěl dotočit. Mraků tam bylo dost. Samozřejmě se první začaly rozpadat. Dotáčet v dvoumetru bylo neefektivní. Zamířil jsem k nejbližší chmuře která se objevila. Před jejím dosažením jsem nalétl cosi v čístém. Hned jsem to začal točit. No nechtělo se mi točit ve dvoumetru, tak teď jsem točil 1,9. 🙂 Bezva, to se nepovedlo. Dotočil jsem do 2100 metrů a letěl jsem se podívat, jak bude dávat ta původní. S klidem jsem si mohl říct, že lepší by to nebylo.
První otočný bod byl za mnou. A hele vidím první éro ve vzduchu. Točil a měl slušnou výšku, tak to otočím taky. Jé třímetr a kdybych to nemršil řízením, tak by to mohlo být lepší. 😉 Byl jsem nucen k delšímu přeskoku a musel jsem začít řešit situaci. Jeden mrak se mi rozpadal, tak jsem prozatím mířil k dalšímu, který byl na mírném svahu u jezera. Hodně slabé. Nad jezerem se objevila chmurka. Byla, podle mého odhadu skoro na trase. Musel jsem se rozhodnout a to rychle. Nakonec jsem se rozhodl pro původní variantu. Letěl jsem na svah, kde mrak byl a mohlo by to být výhodnější. Svah zvedal jen lehce, ale trochu jsem stoupal. Jen ten mrak nic nedal. A tak jsem letěl k nejbližšímu mraku na jih od druhého otočného bodu. Hodně slušný třímetr a dostup téměř 2500 metrů. Teď jsem si trochu vyčítal, že jsem neletěl zkusit tu chmurku.
Po otočení nastal důležitý moment. Rozhodování jestli to risknu přes plošinu nebo to obletím zprava. Ještě před plošinou byly mraky, tak jsem udržoval kurz. Mrak nic nedal a tak jsem pokračoval. Viděl jsem, že mi to přes začátek dá a pak se můžu uhnout vpravo. Každopádně to vyjde líp než kdybych to oblétal. Letěl jsem opatrně, aby mě to někde nespláchlo. Povedlo se a ještě navíc na návětrné straně jsem točil 2,7 do necelých 2300 metrů. Bohužel se začal rozpadat a tak to nešlo výš. Což se ukázalo jako klíčové, ale o tom až v hodnocení. Navázání na svahy po otočení posledního otočného bodu vypadalo příznivě.
Dost mě překvapilo, že první část svahu mi moc nedává. Bylo to asi tím, že jsem startoval hodně pozdě. Svahy už nebyly nahřívané. Stále jsem čekal na nějaký silnější zved. Ten nepřicházel a nepřicházel. Sice to lezlo, ale velice pomalu a tak jsem začínal být nervózní. Ani na západní straně svahu nic výrazného nebylo. Když jsem opouštěl první pohoří, tak jsem měl něco málo přes 2200 metrů, což bylo o tři sta metrů méně něž svah umožňoval. Přelétl jsem na další svah a tady jsem udělal další chybu. Nevydržel jsem na něm až do jeho konce a odpoutal se moc brzo. Musel jsem na další pohoří letět na jih. No a tady jsem zjistil, že jsem v pr…. Pro toto pohoří je nutné být alespoň 1800 metrů vysoko. Já měl jen 1600. Dostal jsem se pod hranu a na kolmější stěnu jsem se nedostal. To znamená, že ani mraky na vrcholu jsem nemohl pomýšlet. Na dokluz chybělo ještě relativně dost a s větším přibíráním se nedalo počítat. Už jsem nestoupal, spíš mírněji vyklesával. Nervozitou jsem se nechal strhnout ke třem otočkám v ničem a tím nabral rozhodující ztrátu. Na nějakých 150 až 160 km/h to neslo, tak jsem nakonec dokluz nabral. Poslední kilometry jsem to už valil na 240 km/h.
Upřímně jsem čekal, že budu někde v polovině startovního pole a ejhle 4. místo na serveru bylo více než dobré. Pokud mám zhodnotit a porovnat svůj let s Erikem a Martinem Dvořákem, tak musím uznat, že jsem udělal pár chyb. Jak už jsem zmínil výše, tak ten rozpad na té plošině, mě stál tak 200 metrů a jak se ukázalo, tak to bylo klíčové na dokluzu. Myslel jsem si, že mám dostatečnou výšku, ale už po prvním svahu jsem měl výškovou ztrátu na Martina i Erika. Pak jsem nesetrval dostatečně dlouho na druhém svahu a těch 200 metrů mi chybělo ke kolmější stěně. No a samozřejmě to zoufalé protočení v ničem mě stálo další dvě minuty. Ztrátu jsem sice nabral už na prvním legu. Na posledním otočném bodě jsem měl na Erika ztrátu 4 minuty a na Martina jen 2 minuty. Tím, že jsem musel po svahu letět pomaleji a ani jsem nezískal takovou výšku, tím jsem ztrácel. Možná to bylo i pozdním startem, že už mi svahy nedaly tolik co jim. Navíc se mi zdá, že LS8 je na svahu lepší než Discus2, ale to bych tam musel být za stejných podmínek. Nakonec jsem spokojen, ale je co zlepšovat. Radkovi kecy mě tedy opravdu chyběly. 😀