A je tady konec soutěže Fatra Gliding Cup. Na poslední den jsem čekal nějakou záludnou záležitost. Při prvním pohledu na briefing jsem pár záludností viděl, ale nic zásadního. Hned po startu stály v cestě Martinské hole a na třetím úseku se poletí po Velké Fatře, nevím jak se při směru větru 168° a nasvícení západních svahů bude chovat termika. Moje cíle pro let? Udržet se vysoko nedopustit krizovou situaci a udržet se v celkovém pořadí na šestém místě.

Síla větru nebyla tak závratná (10 km/h) i tak to může nadělat problémy. Stoupání střední s střední turbulencí. Na první pohled běžný, realistický task bez záludností. Po skočení na letiště jsem zjistil, že se mi nepřipojil XCSoar. Bylo mi jasné čím to je, ale v rychlosti jsem nevěděl jak to nastavit. Nevzrušoval jsem se tímto problémem, letět mohu i bez něho, jen mi bude chybět kontrola průměrky. Její pohyb mi pomáhá vidět, jestli moje taktika je dobrá či nikoliv. No co, jde se na to!

Po vzletu jsem letěl dotočit na Malou Fatru s úmyslem co nejrychleji nastoupat a odstartovat. Pod prvním mrakem to začalo slábnout a na rychlý start to nestačilo. Proto jsem se přesunul na východ pod novější mrak. Nastoupal jsem pod ním do 2200 metrů a vydal jsem se do startovního sektoru. Vybíral jsem správné místo. Na Matinských holiach byly dva mraky. Jeden starý a za ním nový. Když jsem se dostal na vhodnou startovní pozici, tak jsem sklopil čumák a vyrazil.

Start vyšel na jedničku, přitáhl jsem abych získal více výšky pro přelet kopců. Jak se ukázalo, tak starý mrak se začal rozpadat a ten novější byl za hranou. Výšku na přelet jsem měl a v plánu „B“ byly mraky za kopci. Pod vyhlídnutým mrakem byl Tomáš Brotánek (TB) a Zdena Žažová (BZZ). TB byl již vysoko a já se zařadil nad BZZ. Za chvíli se přidali další. Hned první stoupání dávalo přes 3 m/s a to byl dobrý začátek. Vystoupal jsem nad 2100 metrů. A teď nastalo dilema, kam se dát. Vlevo byly mraky, vpředu jeden dál, já si ovšem vybral nový mrak mírně vpravo. Čekalo mě ovšem zklamání, bylo to hodně slabé. Snažil jsem se to nějak ustředit a nepovedlo se, po pěti otočkách jsem mizel vlevo nad kopečky. První nový mrak jsem jen houpnul, jelikož se mi zdál dost slabý, Druhý starší nedal vůbec nic. Tak jsem pokračoval pod další. Tam byl TB už vysoko a já tam našel 2,4 m/s, což bylo slušné, dotočil jsem základnu a vydal se na první otočný bod.

Po otočení to nevypadalo dobře. Moc mraků po cestě nebylo. Jen jeden starší a jeden nový, jenže hodně blízko u sebe. Zahlédl jsem jak odtamtud odlétá TB. Hmm, tak to nebude nic moc. Bylo to tak, nemohl jsem to najít. Zkusil jsem se vrátit z jihu po větru a konečně jsem to trefil. Nebyl to žádný zázrak. Muselo to stačit. Pode mnou se to začalo rojit. Z necelých 2200 jsem odcházel k dalšímu mraku. V tu dobu mě dělal společnost Kowalski (DB9). Dotočil jsem další základnu v necelém dvoumetru a pokračovali jsme dál. Před vstupem do roviny jsem vzal ještě jeden mrak, ale byl slabší. Pokračoval jsem dál. Mrak v rovině mi moc nedal a tak jsem pádil dál. Následující byl taky mizerný a výška byla „jen“ 2000 metrů. Musel jsem dál, nic po cestě nebylo až u otočného bodu a vlevo od něho. Zvažoval jsem, jestli nejdřív otočit nebo jít do stoupáku. Rozhodl jsem se pro druhou možnost. Měl jsem strach, aby vydržel. Tam už točilo několik pilotů. TB a další. DB9,přiletěl až za mnou. Zařadil jsem se dával pozor na srážku. Točilo se doprava a bylo to docela klidné točení. Po dotočení do 2300 metrů jsem letěl otočit. Trochu jsem litoval, že jsem nejdříve neotočil. Ostatní měli otočeno a tak mi zmizeli.

Po otočce jsem volil nejlepší trasu. Původní mrak se již rozpadal a vpravo se dělal nový. Houpnul jsem pod ním a letěl k dalšímu. Také jsem jen houpnul a letěl na svahy, kde byly dva mraky za sebou. Už jsem v tu dobu cítil tlak v zádech od Honzy Nyče (JN). Stoupání bylo solidní, ale motali jsme se v něm tři a tak jsem se musel uzpůsobovat. Bezpečných 2300 metrů a tak jsem pokračoval. Pode mnou se už řadili další a další. DB9 a Tornavi (534) letěli přede mnou. DB9 pokračoval rovně, ale 534 se stočil vlevo, asi pod ten mrak. Jenže tam jsem ho neviděl. Navíc jsem nalétl z přímého letu stoupání. Neváhal jsem a bleskově zareagoval a točil a točil a točil. Natočil jsem přes 2400 metrů a opět se to pode mnou začalo štosovat. Pádím dál. Protáhl jsem se pod dvěma mraky, bohužel se mi hned první rozpadl. Tak jsem letěl na kopec, kde byl mrak. Nejen mrak, bylo tam už několik pilotů. Mezi nimi TB a Vita (2Y) a také DB9. Jenže já přilétl nad ně. Takže jsem se dostal před TB. Pohled dál nevěstil moc dobrého. Docela dost vpravo se dělaly mraky, ale po trase byly jen dva. 2Y se hnal dopředu, v zádech jsem měl TB. Volil jsem raději opatrnější rychlost, protože to vůbec nevypadalo dobře. Jak jsem předpokládal oba mraky se začaly rozpadat. Další se netvořily. Jen dál za otočným bodem, ale to mi bylo houby platné.

Po otočení jsme letěli k jedinému mraku po cestě. Byl na svahu, ale už při přiblížení bylo jasné, že nevydrží. Ou, to nevypadá dobře. Následný mrak jsme ani jeden netrefili. Začalo jít do tuhého. Nechtěl jsem se spoléhat na svahy. Chybělo mi na MC2 ještě 500 metrů. Poslední šance byly dva mraky na svahu. Přede mnou byl 2Y a 534, doufal jsem, že mi to označí. Zatočili doprava. Naštěstí jsem byl výš a tak jsem si zvolil poloměr točení. Hurá něco tady je. V pravý čas, měl jsem už jen 1000 metrů. Postupně, jak jsem lezl nahoru, stoupání sílilo. Trochu nervy, ale podařilo se mi nabrat doletovou výšku. Udělal jsem pro jistotu otočku navíc a pak už mazal na poslední otočný bod. Byl jsem rád, že jsem se nespolehl na svahy. Ani na Malé Fatře mi to příliš nepomáhalo a to jsem výše než bych byl předtím.

Poslední otočka v soutěži a rychlý dokluz a teď už jen doufat, že mě JN nepřeskočí.

Povedlo se všichni zůstali za mnou, tedy počítám mé hlavní konkurenty. Honzu jsem udržel za sebou a Luboš Faitz ztratil hodně a to vypadalo na posun v celkovém pořadí o jedno místečko. Sice mi opět uteklo páté místo v úloze. Nakonec to bylo sedmé místo. V celkovém pořadí jsem se dostal do vytoužené pětky. A to do takové společnosti jako je 1. Helmut Kuenne, 2. Erwin deBruin, 3. Radek Míča, 4.Jon Holland. To je exkluzivní společnost. Po takové pauze jsem měl ambice tak na první desítku. Nikoliv výborné, ale spíš vyrovnané výkony mě dostaly až na vrchol mých možností. Každopádně poslední lety to bylo lepší a lepší. Gratuluji všem a děkuji za pěkné polétání. Děkuji organizátorům za odvedenou práci a za super realistické tasky. Přeji klidné svátky. Nevím jestli poletím Vánoční pohár, jelikož budu některý den mimo komp. Tak přeji hezký a pohodový konec roku.