Liptovský Bača Day1


Po tragickém posledním závodě, jsem se rozhodl nakonec letět. Trochu mě děsilo, že je trať ve stejné oblasti, kde jsem po technických problémech skončil na skále. Bylo mi dopředu jasné, že budou i podobné podmínky. Takže tentokrát jsem vypnul antivir a nespustil jsem ani TS, který mi snižoval FPS.

Vzlet a uchycení do prvního stoupání bylo v pohodě a tak jsem jen vyčkával na start. Točil jsem severo-východně od startovního sektoru a základna byla dostačující. Sledoval jsem vývoj za startovní čárou. Moc se mi nechtělo startovat hned zpočátku. Jenže můj mrak se začal rozpadat. Tak jsem se přemístil do startovacího sektoru. Zamířil jsem k mraku, protože jsem měl v úmyslu odstartovat ze západní části. Nelíbila se mi ovšem situace po startu a jelikož jsem měl právě v tomto okamžiku, přesně ve směru startu, dva mraky na kopci, tak jsem to rychle otočil a odstartoval.

Hned první stoupání dávalo přes dva metry a dostoupal jsem do nějakých 1930 metrů. Docela dobrý začátek. Dost pilotů už bylo na cestě. Další stoupání už bylo v rovině a také znatelně slabší (1,6). Pod dalším mrakem jsem narazil na první piloty, mezi nimi byl i Milan Žejdlík(MZ). Navrátilec po dlouhé pauze. 🙂 Myslím, že tam byl i Luboš(LFM). Další stoupání bylo okolo metru a tak jsem rychle zase pokračoval. V dalším stoupání jsem se nějak stále nemohl ustředit, přilétl i Honza Nyč a Jirka Ehrenberger. Dotočit jsem to prostě musel. Základna byla vysoko. Ještě, že jsem to udělal. Protože jsem další stoupání netrefil. Stoupání těsně před otočným bodem se mi rozpadlo záhy po nalétnutí. Ostatní byli výše než já. Musel jsem rychle řešit situací. Napravo z trasy mrak, byl poblíž. Za otočákem mrak, ale to by se nevyplatilo. Takže nejdřív otočka už jen ve 1250 metrech.

Jedinou možností bylo letět na kopec. Východně od otočného bodu. Ostatní šli po trase a tak mi bylo jasné, že tady hodně ztratím. Ale šlo o záchranu, takže jsem to neřešil. Jak se ukázalo, mrak byl dál než jsem odhadoval a začal se rozpadat. Musel jsem vybrat jinou možnost. Stočil jsem se k jihu, po pár okamžicích jsem cosi nalétl. Měl jsem už jen 1100 metrů. Okamžitě jsem to otočil. To přece nemůže být ten rozpad. Dávalo to nějakých 1,7 m/s. Musela to být chmura, což se později ukázalo jako správný úsudek. Situace po trase nic moc a tak jsem se stále držel východně od trasy. Následné stoupání bylo opět v hodnotách okolo 1,7. Další delší přeskok a opět 1,7 m/s. Určitě se dalo utočit víc, ale nějak mi to nešlo. Blížil jsem se k Vysokým Tatrám. Bylo potřeba ještě dotočit. Tak jsem vzal 1,5 pod chmurkou. Tak a teď Tatry. Na hraně jsem našel klasicky stoupání Přes dva metry, ale bylo tam rozhodně víc. Nemohl jsem se pořádně ustředit. Zvažoval jsem protažení po Tatrách. No aspoň kousek. Základny ovšem nebyly tak vysoko, jak bych chtěl a tak jsem pokračoval do roviny. Před startem jsem si důkladně prohlédl sedla na cestě k druhému otočáku. Musel jsem ještě dotočit, aby to vyšlo. Poslední možnost byla tak v půlce roviny. No snad to bude stačit, ale tahalo to jen 1,4 m/s. Dostoupáno a tak jsem se stočil jižně a zamířil k vybranému sedlu. Letěl jsem opatrně, výšky nebude nazbyt. Vyšlo to krásně a já se dostal na návětrnou stranu. Jak jsem se blížil k otočnému bodu, tak mi bylo stále divnější, že nikoho nepotkávám. TS jsem neměl zapnutý, tak jsem neměl vůbec žádný přehled. Svah trochu nesl, ale bylo potřeba nastoupat. To se mi naskytlo na žebru před vysílačem. Sice jsem to točil totálně blbě, ale dostoupal jsem potřebnou výšku a vydal se na otočák. Stále jsem nikoho nepotkával, divné!

Po otočení jsem mazal opět na svah a chtěl jsem dotočit na stejném místě. Bohužel to asi už uteklo a tak jsem pokračoval. Potřeboval jsem dotočit ještě 500 metrů na dokluz. Sice mi něco dá svah, ale na trasu, kterou jsem si vybral potřebuji více výšky. Poprvé jsem potkal letadlo a hned několik. JN, LFM a A22. Jenže ti měli být, podle předpokladů, daleko přede mnou. Moje průměrka byla mizerná. Zapnul jsem si tabulku a nestačil se divit, padala to jak mouchy po dešti. dokonce i Míča, Ehrenberger, Holland, Raczynski a další a další. Trochu mě to udivilo, ale musel jsem se snažit, abych neskončil stejně. Stále jsem nenašel možnost k dostoupání. Chybělo ještě 300 metrů na MC 1,7. Stále jsem pokračoval po svahu na západ a sbíral metřík po metříku. Ještě 200 metrů! Musel jsem už zatočit k otočáku, abych už neztrácel. 180 metrů! Letěl jsem k dalšímu svahu. Opatrně a pomalu. 160! Sakra nenese to. Už, už…dává. Pozor na stromy, blížil jsem se k záhybu. 100, 50…to už bych doletěl. Zved a jsem v plusu dokonce +50 metrů +90 metrů. Začínám tlačit, jsem už v rovině. Koukám na směr a vzdálenost. Tam přece letiště není! Až teď jsem si všiml, že je tam ještě jeden otočák. Dokluzovou výšku jsem měl na letiště, takže žádný problém, akorát jsem mířil na střed sektoru a ne na jeho okraj. Stálo to asi jen pár vteřinek.

Takže otočeno a teď už jen letiště. Byl jsem doma první! To jsem rozhodně nečekal. Sice jsem se dlouho neradoval, protože mě překonal následně  Olda Slavíček (O8) a o tři vteřinky i Helmut Kuenne(F9). Nakonec jsem skončil šestý, když se přede mně dostali jindy letící ADX, TB a LTO. Udivuje mě 50% “úmrtnost” ať už sednutí do terénu nebo dokonce crash. Bača se asi divil také. 🙂 Obtížné to bylo, ale ne až tak hrozné. Zřejmě hodně rozhodoval výběr trasy a načasování. Výsledek pro mě dobrý. Gratuluji všem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Liptovský Bača a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *