Příprava na druhý den Fatry proběhl tentokrát v pohodě. No ne tak docela. USB Hub co mám zabudovaný ve stole nějak haproval, takže mi odpojoval joy. Joy šel tedy do kompu přímo. To byl tentokrát jediný a rychle vyřešený problém. Prošel jsem si samotný briefing a popřemýšlel o taktice. Bude nutné letět od prvního otočného bodu jižněji. V trase stály Vysoké Tatry a bude je nutné obletět na jejich západním konci. Tam jsem měl v úmyslu dostoupat maximum. Nutná příprava na přelet následujících Nízkých Tater. Prohlédl jsem si místa, kde se dá přeletět i v menší výšce, kdyby náhodou se v Tatrách nedalo dostoupat tolik. No a samozřejmě jsem se nemohl nevěnovat dokluzu. Do cesty někdo postavil Velkou Fatru. Taktice a prohlídce trati bylo učiněno za dost, teď je potřeba plány realizovat v praxi. Převod úlohy do ext. PDA proběhl tentokrát hladce. Jen počasí vypadalo nerozhodně. Sice bylo hlásáno silných stoupáků, jenže úzkých a hodně turbulentních. Podíváme se jak to vypadá doopravdy.

Po vzletu jsem se přesunul na Malou Fatru. Hned v prvním stoupání se mi mé obavy naplnily. Naprosto neutočitelné stoupání. Bylo tak úzké, že to nešlo ani traverzem. Přelétl jsem k jinému mraku. Tam už to bylo lepší a i docela silné. Dostoupal jsem tedy pro start a vydal se do startovního sektoru. Trochu jsem podcenil vzdálenost do sektoru. Na ostrý start mně nezbylo příliš přebytku výšky.

Odstartoval jsem na menší rychlosti než jsem měl v plánu a tak houpnutí po startu bylo jen decentní. Větší problém se objevil záhy. Vystihl jsem špatný interval. Na Fatře se vše začalo rozpadat a když jsem nezachytil ani jediný schopný mrak, tak jsem začal přemýšlet o návratu. Jenže bylo potřeba pro nový start někde nastoupat a tak jsem se protáhl doprava. Tam jsem narazil na velmi slušné stoupání, dokonce i utočitelné. Stoupání 2,8m/s a dostup 2350 metrů a já přehodnotil situace. Rozhodl jsem se pokračovat. Následující mrak byl neustředitelný, udělal jsem dva kruhy a pokračoval dál. Chytl jsem obstojné stoupání okolo dvou metrů integrovaných a mohl jsem tak dostoupat do 2200 metrů. Prohlédl jsem situaci po otočce. Nic lichotivého, moc mraků na výběr nebylo a tak jsem zvolil následující mrak před otočkou k dostoupání jistoty. Byl poněkud slabší než předchozí, ale měl jsem opět svých 2200 metrů jistoty.

Po otočení se mé původní obavy začaly naplňovat. Jediný mrak na kurzu se začal rozpadat. Zaregistroval jsem ovšem nějakou chmuru vpravo za přehradou. Stejně jsem musel jít vpravo kvůli Vysokým Tatrám. Nalétl jsem to, otočím….a nic…nalétnu to, protáhnu se….a nic. Začal jsem se poohlížet po něčem jiném. Přeskočil jsem po marném boji k další chmuře, která mezitím naskočila. Marný boj se opakoval. Na kurzu se objevil další mrak. V tom ničem jsem ztratil sedm minut, samozřejmě mně klesla průměrka a to dost razantně ze 122 na 106 km/h. Docela smutný pohled. Naštěstí následující stoupání bylo mnohem lepší, aspoň do dvou metrů. Dostoupal jsem do 2450 metru a vydal se plnit další část plánu na Vysoké Tatry. Hned na okraji jsem začal stoupat. Zpočátku to vypadalo suprově, ale začalo to slábnout. Lépe řečeno jsem se najednou nemohl vejít do předtím v pohodě točeného stoupání. Ještě jsem se protáhl kousek dál a udělal tři kruhy v dalším stoupání. Když jsem uviděl pěknou řadu směrem po kurzu na druhý otočák, tak jsem neváhal a valil tímto směrem. Opět mi nepřálo štěstí. Začalo se postupně vše rozpadat, nevytěžil jsem z toho vůbec nic.
Tak jsem tedy musel hledat místo na přelet na Nízké Tatry. Věděl jsem kudy, navíc tam byl mrak a někdo tam dole točil…něco…to něco bylo nic. Dva kruhy a letím pryč. Nabírám směr jih k mraku na svahu. Opět smůla, mrak se rozpadal. Točím vlevo k chmuře. Opět moje trapné vystoupení jsem ukončil po třech „ustřeďovacích“ kruzích. Naštěstí dál byl mnohem lepší o síle 2,6…tedy to jsem točil já. Když to teď hodnotím, tak jsem odtud odešel moc brzo. Sice byl problém se do něho vejít a možná tady nastala chvíle pro odpuštění vody. Jelikož jsem si ji doteď nechával, kvůli protivětru. Neudělal jsem to. Ještě jsem chtěl dostoupat dál. To už se nepovedlo a tak jsem letěl na otočku.

Rychle jsem se vrátil zpět na svahy a snažil se něco dotočit. Byl to boj, ale natočil jsem do necelých 1900. Bohužel to bylo málo pro můj plán. Srotilo se zde několik letadel. Můj problém byl, že jsem byl níž jak oni. A já na kopcích stále nic nenacházel. Blížil jsem se hraniční výšce 1500, pod kterou jsem nehodlal jít. Nakonec jsem musel pod tuto hranici a chytal jsem se s dalšími čtyřmi piloty. Opět jsem neudělal co jsem měl udělat. Vodu jsem neodpustil. Když všichni stoupání opustili, tak jsem odešel taky. To se mi mohlo krutě vymstít, jelikož mi mrak na hřebeni utekl. Přeskakoval jsem hřeben opravdu nadoraz. Vyhlédl jsem dokluzový mrak a jal se točit. Byl to aspoň dvoumetr. Situace se záhy zkomlikovala, když přilétl Jirka Holub. Bez vody a tak jsme se tam nemohli porovnat. Spíš jsem se pletl já jemu než on mě. Dával jsem pozor, ale Jirka soudil jinak a letěl dál. Což jsem zanedlouho provedl i já. O mrak dál si zatočil a já letěl ještě dál, kde točil MIO. Zhodnotil jsem situaci a viděl, že by mi to mohlo, přes hřebeny Velké Fatry, vyjít. Letěl jsem opatrně, ale s jistotou jsem přeletěl do roviny k Martinu. Měl jsem samozřejmě přebytek výšky a tak jsem mohl tlačit až na maximálku.

Ještě poslední otočný bod a hurá domů.

Hodnocení je jasné už z mého reportu. S prvním legem jsem spokojen. Bohužel druhý leg byl katastrofa. Velké zdržení u přehrady mě stálo příliš mnoho a poté jsem to zazdil špatným rozhodováním na Nízkých Tatrách, kde se dalo trochu nahnat. Měl jsem odpustit vodu a nastoupat rychleji. Takže bych mohl mít průměrku reálně někde okolo 120 km/h. Tyto dva problémy mě stály lepší umístění. Ještě bych bral 10. místo, které jsem měl na serveru. Bohužel jsem spadl až na 14. a s tím spokojen nejsem. Děkuji všem za příjemnou společnost a gratuluji všem.