Alpen Pokal Training Day 2

AlpenTD2Druhý tréninkový den Alpen Pokalu byl hodně komplikovaný, hlavně příprava. Musel jsem vyřizovat dva dlouhé telefonáty. Stihl jsem jen nasypat data do ext. PDA a první část tasku si načrtnout. Taktika byla jasná, mít před prvním otočným bodem více jak 2800 metrů a letět co nejrychleji. Na zpracování části od druhého otočného bodu už nezbyl čas, protože jsem pokládal telefon po osmé hodině, což je čas přihlásit se na server. Jen tak v hlavě jsem vážil tři možnosti. Přímý let po trase za nutnosti točení, let střední trasou po vyšších kopcích a třetí možností je let po stejné trase jako přílet, což ovšem by byl velký zálet. Preferoval jsem první dvě možnosti, pro kterou se rozhodnu ukáže situace na trati.
Vydal jsem se otestovat svah na západ, původně jsem si chtěl otestovat kopce po trase. Časová tíseň mi to nedovolila. Dostoupal jsem a vydal se do startovního sektoru. Většina pilotů už byla pryč. To byl záměr, protože se motat na kopcích v chumlu jsem nechtěl. Šel jsem do pásky na maximálce a jen na moment jsem povolil a o pár metrů jsem se nevešel do pásky. Musel jsem zpět dostoupat, to tam zbyl už jediný pilot, to jsem si alespoň myslel. Vpředu byl testovat Jonas Angenendt (JO) a startoval ještě po mně, což jsem netušil. Šel jsem znovu do pásky a tentokrát jsem byl krátký, takže jsem se okradl hned na startu a potřetí jsem už nešel. Tlačil jsem to dopředu přes kopce. První ještě na úrovni mé výšky. Druhé už byly vyšší, ale překvapilo mne, jak mizerně nesou. A tak jsem měl po prvních svazích výškový deficit oproti plánu. Mraky nikde. Pokračoval jsem na další svahy, kde jsem chtěl nastoupat do 2500 než přelétnu na nejvyšší svahy na trati. To se sice povedlo, ale zdálo se mi, že letím moc pomalu. Prostě to nezvedalo jak jsem očekával. Dolétl jsem na hlavní štít a co myslíte? Mraky tady byly, což bylo tentokrát na škodu. To znamenalo mít výšku pod 2800. Zhodnotil jsem situaci a rozhodl se trochu nastoupat a proklouznout mezi mraky. Nastoupal jsem tedy téměř do 3000 metrů a prolétl mezi mraky. Ouha nad otočným bodem byl mrak, samozřejmě se základnou pod nohama. Rozhodl jsem se ho oblétnout z jihu. Hurá nebyl přímo nad otočným bodem.
Otočil jsem a vydal se na přeskok na druhý otočný bod. Asi v polovině mě dolétl ten co startoval těsně za mnou. Jasně letím moc pomalu. Chtěl jsem být co nejvýš na druhém TP. Na svahu jsem uviděl Hollanda (123). Točil u svahu a já byl výš, to znamenalo, že jsem ho dolétl. Vydal jsem se otočit.
Měl jsem plán jak navázat na největší kopce průletem sedla před jejich vyšší částí. Jenže jsem se rozhodl se vrátit zpět stejnou cestou příletu. Bylo tam přece stoupání. No, to už tam nebylo a já ztratil naopak drahocennou výšku. Svah nesl tak mizerně, že jsem zavrhl plán A. A rozhodl se pro plán B. Letět středem a vybrat vhodné kopce. Jenže jsem neměl ani vytištěnou mapu ani notebook, který zůstal u rodičů. Letěl jsem naslepo. Na externím PDA se nedalo nic vyčíst. Trochu lépe to vypadalo na interním, ale luštit to na tak malém okénku bylo dost obtížné. Trefil jsem správně na konci bylo sedlo na které jsem nemohl dosáhnout z aktuální výšky. Už tam bylo několik pilotů, včetně Honzy Nyče (JN). To znamenalo, že přece jen někoho dolétávám. Prolétl jsem svah, abych zjistil, kde to zvedá nejvíc a na zadním konci jsem dosvahoval do výšky 2470 metrů. A vydal se dál na další svah. To byla taková homole. Ani tam to moc nezvedlo a tak jsem přelétl dál na jihovýchodní svah, také nenesl. Tady se cesty moje a JO rozešly. Odtud už letěl jinou trasou. Já jsem se totiž rozhodl letět na svah co je na západ od startu. Byl to největší kopec v dosahu dokluzu. Prolétl jsem ještě několik svahů a jal se realizovat svůj narychlo ustanovený plán. Jak jsem se tak blížil, tak jsem si uvědomil, že je tam startovní sektor. To by znamenalo restart tasku. Šmarjá jen to ne a uhnul jsem trochu severně. Trochu jsem se vzpamatoval, Ty vole, vždyť máš přes 1900, tak nemůžeš restartovat. Namířil jsem tedy přes sektor. Na tom svahu jsem dobral jen do 2260. Kontrola DDH. -850 metrů…ou, to je hodně. Rychle jsem projel následující trasu očima. Jsou tam jen jedny kopce, na termiku se spoléhat nebudu. Vydal jsem se na přeskok se šetřením výšky. Erik proťal cílovou pásku. Rychlý pohled na DDH a čas do cíle. Bylo jasné, že tentokrát Erika neporazím. Už teď mi chybělo několik minut. Dolétl jsem na svah před předposledním otočákem v jeho úrovní. Měl jsem plán se na ten svah, protože stále chybělo 500 metrů na dokluz.
Po otočení jsem se rozhodl jinak. Severně byl ještě jeden svah a byl tam mrak. Chyba, mrak byl dál a svah, až na jedno místo, nedával. Tam točili dva a jeden z nich byl JN. Postupně jsem nasbíral metry, ale přesto jsem ubral MC. Cestou to občas trochu neslo. Přesto jsem měl na posledním otočném bodu stále mínus.
Spoléhal jsem na poslední úsek, kde to minule docela neslo. Také ano a konec jsem pak už mohl tlačit.
Když jsem viděl průměrku JO, tak jsem se málem svalil. Letěli jsme prakticky stejnou trasu a přesto byl o téměř 17 minut rychlejší. Průměrka 162,7 byla famózní. Prostě létal mnohem rychleji a měl zřejmě i lepší timing s lepšími podmínkami. Se svojí průměrkou 140,5 jsem se mohl jen stydět. Nemůžu porovnat taktiky s ostatníma, jelikož neposlali IGC. 12. místo považuji za neúspěch. Udělal jsem hodně chyb a neletěl optimálně. Letěl jsem dost zadrženě, protože jsem neměl mapu řádně nastudovanou. Letět naslepo v horách je o držku. Bohužel nebyl čas, lépe řečeno jsem byl vyrušen a zdržen. V prvním soutěžním letu se na vás těším. 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice AlpenPokal a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *