Start do třetího dne byl nejistý. Probíhala trojnásobná oslava, ale byla ukončena včas. Jen soustředění nebylo na profesionální úrovní. 😀 Pohled na briefing mi jasně naznačil jaká to bude dřina. Beskydy, Malá Fatra, Velká Fatra a Nízké Tatry. To byl výlet po kopečkách a to bude znamenat nejspíš větší úmrtnost. Jen jsem doufal, že bude více foukat.

Po postavení na grid jsem zjistil, že mi nefunguje ext.PDA. Tak jsem se ještě odpojil a podíval se proč. PDA připojené bylo s Condorem komunikovalo, takže chyba byla v XC Soar. Nehodlal jsem to hledat. Přihlásil jsem se znovu na grid, bylo překvapivě hodně lidí. Samozřejmě letět kopečky bez PDA bude mnohem těžší. Tak mi to nedalo a podíval jsem se na nastavení XC Soar a zkusil ho znovu připojit. Hurá, už frčí.

Jdeme tedy do vzduchu. Čekání bylo dlouhé. Dočkal jsem se a na druhý pokus jsem se chytil v lepším stoupání.

Hned po dostoupání jsem šel do pásky. Tentokrát start vyšel perfektně. Letím k prvnímu mraku. Jak je u mě zvykem, tak byl slabší. Přelétl jsem k dalšímu a ten už byl okolo dvou metrů. Startoval jsem z východní části startovního sektoru a tak jsem se stále držel východně od čáry. Také vzhledem k zakázanému sektoru, který trasa lehce protínala. Takhle jsem přeskakoval až k Malé Fatře. Chtěl jsem ještě dobrat než tam vletím. Bývá zrádná a tak jsem volil jistotu. Nalétl jsem dokonce čistou a tak jsem ji hned otočil. Bylo to slabší stoupání, tak jsem natočil 200 metrů a mazal na Fatru a hned pod mrak. Bylo to zklamání. Sice tam byl skoro pětimetr, ale jen na malou část kruhu. Nešlo to utočit. Takže výška, kterou jsem tam chtěl nabrat pro přelet Velké Fatry se nekonala. Pokračoval jsem tedy dál.
První stoupání bylo sice dobré, jen základna byla hodně nízko. Tak mi nezbylo než pokračovat dál a doufat, že se nerozpadne následující mrak. Konečně jsem se dostal do dvou tisíc a mohl přelétnout Velkou Fatru. Ještě jsem měl vyhlédnutý mrak s vysokou základnou. Výšku, pro vstup do Nízkých Tater a otočení prvního otočného bodu, budu rozhodně potřebovat. Jelikož mi dnes Termoska nějak nepřeje, tak se mi ten vysněný mrak rozpadl před nosem. Musel jsem tedy letět dál pod mrak, ne moc ideálně umístěný. Dvoumetr tam byl a tak jsem dotočil do dvou tisíc a vydal se otočit.

Byl jsem nad hranou Nízkých, ale musel jsem dotočit. Jinak bych nepřeletěl žebro. Stoupání silné a dostoupání rychlé. Potkal jsem Honzu Nyče. Pak jsem už mazal po celé délce nízkých bez točení. Dotáčel jsem až těsně před druhým otočným bodem, abych měl výšku na návrat.

Po otočení jsem ještě nebyl pevně rozhodnut kudy poletím předposlední leg. Nabízely se dvě varianty. Buď letět přímo, nebo se vrátit na Nízké. Zdálo se, že na tom nejsem zase tak špatně. Ještě nemám porovnání s ostatními, jak jsem na tom v tomto okamžiku byl. S Honzou jsme se ještě setkali pod jedním bídným stoupáním před opětovným vstupem do Nízkých. No a tady se to začal nějak kazit. Nejdříve jsem se nedokázal rychle rozhodnout, kudy to vezmu. Mířil jsem jižněji. Pak naskočila chmura severně a já tam zamířil. Zjistil jsem, že je mimo kopec a také to, že bez nafouknutí svahu nedám sedlo. Honza už tam byl a vypadalo to, že svah nese. Opravdu nesl a sedlo jsem přelétl. Na Chopoku se dalo dotočit, ale nedávalo mi to na celý kruh a tak jsem poposkočil vedle a dotočil do 2250 metrů. Zdržel jsem se tam víc než jsem čekal. Ještě jsem se protáhl dál. Byl tam krásný, vysoký mrak. Utekl za hranu než jsem k němu doletěl. Od té doby to byla pohroma na pohromu. První mrak jsem nedokázal ustředit. Další mě nechal dostoupat jen do 1800 metrů. Zatím co vpravo ode mne se dělaly nové chmury, tak přede mnou se to začalo všechno rozpadat. Nezbylo mi zamířit na Malou Fatru z výšky 1600 metrů, což bylo žalostně málo. Byl tam moc hezký mrak a tak jsem k němu hned zamířil. Bezva, dotočím, přeskočím Fatru a pomažu domů. Plán to byl pěkný, jen kdyby se ten krásný mrak nezačal rozpadat. Co teď…no nemám na výběr. Musím po Fatře a budu doufat, že na něco narazím. Nenarazil! Až na konci Malé Fatry jsem mohl dotočit. V beznaději v očích jsem naslouchal jak mi ostatní ulétli. Dotočil jsem dokluz a letěl domů. Ztráta byla opravdu obrovská.

Tentokrát se moc chválit nebudu. Možná za to může nesoustředěnost, ale spíš se přikláním k chybnému rozhodování. První leg proběhl docela dobře, až na malé nedorazy. Po Nízkých jsem mohl být rychlejší. Ovšem třetí leg se nepovedl vůbec. Za prvé jsem měl po Chopoku letět přímo, jelikož v mém směru bylo vše ztrátové. Na Malé Fatře se nedalo nic dělat a jak jsem tak odposlouchal, tak jsem nebyl sám, komu to tam nedalo. Bohužel to byla obrovská ztráta. Dlouhý let kolmo na trasu mě vzalo hodně času. Pak už nezbývalo než trpělivě dotočit. Dolétl jsem a to je hlavní. Jen ten pocit z letu není tak jako vždy, což je znát i z tónu reportu. Moje výkony mají nějak sestupnou tendenci a to se mi nelíbí. No tak snad příště Vás už proženu. 😀