ZoborGlide Day 1

zobor_d1Po „krátké“ přestávce se opět létá soutěžně. Tentokrát nás organizátoři přesunuli na Slovensko a to do Nitry. Soutěž byla nazvána ZoborGlide 2015 podle vrchu nad Nitrou. Trénink minulý týden jsem neletěl kvůli zdravotním problémům, které bohužel neustoupily. Takže antibiotika, zánět spojivek, kašel a nejspíš i zánět dutin. No a nebyl jsem sám, kdo letěl se problémy. Moc očekávání jsem tedy neměl, ale odletět jsem to chtěl, když chci odletět tentokrát vše. Briefing tyl vcelku jednoduchý, jen jsem si zkontroloval výšky kopců na třetím legu, předposlední úsek a samozřejmě, jestli není nějaká překážka na dokluzu. Externí PDA se mi nechtělo připojit, tak jsem se musel spokojit s interním. Komplikace nastala, když jsem se chtěl přihlásit na server a koukám serverlist je prázdný, zkusil jsem přeinstalovat a nic. Pomohl Erik a já se mohl přihlásit z webu. Nastavil jsem vyvážení, natankoval vodu a přesunul se na letiště. Nutno ještě dodat, že se tentokrát letí s třídou Open. Po vzletu jsem si vyzkoušel pár stoupáků a byl docela spokojen, stoupání okolo tří metrů to by mohla být pěkná jízda. Nastavil jsem MC na 2,6 pro nějakou rezervu na korekci. Ještě vybrat ten správný mrak pro start a může se vyrazit. Páskou jsem prolétl ve výšce 1740 metrů což bylo asi maximum v danou chvíli. První stoupání jsem vzal v 1350 metrech, bohužel to bylo první zklamání jen 2,5 stoupání a z 1600 metrů jsem odcházel dál. Druhé stoupání jsem bral z jedenácti stovek a bylo ještě hůř, stoupání pod dva metry do kterého přilétl Ruda a hlásil, že je to slabé. Ano bylo, jen jsem nemohl odpovědět. Opět jsem nabral slušnou ztrátu hned na začátku. Točení jsem vzdal v 1440 metrech a letěl otočit. Po otočení jsem možná udělal chybu, nevím jestli tam neletěl Ruda, který posléze hlásil silné stoupání. Za otočákem byl totiž mrak, ale musel bych se protáhnout z trasy, tak jsem to zamítl. Po otočení další trapný stoupák pod dva metry. Nu což, jde se dál. Tady jsem si musel udělat čas na antibiotika a trochu se nadopovat. Následující stoupání už bylo standardní okolo 3 metrů, konečně s dostupem do téměř 1900. Od té chvíle se začalo dařit a dokonce jsem ve třetím stoupání na tomhle legu potkal Erika, což mi zase vrátilo chuť do závodění. Chytil jsem se UWEho, ale ne na moc dlouho. Prostě moje pilotáž má spoustu chyb. Pak jsem začal potkávat Jona Hollanda (123) s Kuennem (F9). Před druhým otočákem jsem s nimi byl v jednom stoupání o 300-400 metrů výš. Nutno podotknout, že startovali až po mě. Po otočce jsem vsadil na jistotu a dobíral jsem příliš brzo a navíc ve stoupání 2,6. Před vletem do kopců jsem dotočil ještě jednou a vcelku jsem se těch dvou držel. V dalším vyhlédnutém stoupání byl Erik. Kde je Erik tam to musí být dobré a bylo. 3,2 m/s bylo hodně solidních s dostupem přes dva tisíce. Pode mne dolétl 123, ale po pár kruzích pokračoval. F9 i 123 zakotvili ve stoupání a je zajímavé, že 123 tam točil 3,5 metru zatímco F9 jen 2,5. Přitom tam vlétli ve stejnou dobu a skoro ve stejné výšce, zřejmě špatné ustředění. Já pokračoval dál. U Prievidze jsem udělal malou chybu. Byly tam za sebou tři mraky a já vzal ten první. Samozřejmě měl jen 2,2 a musel jsem si udělat pět kroužků, nevím proč! Když jsem se odhodlal konečně jít dál, tak jsem zjistil, že za třemi mraky je nová chmura. Trochu jsem si nadával, ale co, stalo se. Nakonec chmura byla o něco silnější, ale utíkalo mi to a tak jsem musel korigovat, tak dala jen 2,6. Vystoupal jsem do téměř 1900 metrů a pokračoval dál. Holland se plazil mezi kopci v 900 a Kuenne letěl ode mne v levo o pět set metrů níž. Mezi Handlovou a Žiarom nad Hronom jsme se opět sešli v jednom stoupání. 123 už tam byli a F9 tam přilétl těsně přede mnou. Zařadil jsem se za 123, F9 byl níž. Byl jsem sice o 50 metrů níž než 123, ale rozhodl jsem se odejít s ním. Blížili jsme se k třetímu otočnému bodu. 123 houpnul v čistém a tak jsem zvažoval, že to otočím. Kontrola výškoměru (1400), kontrola mraků za otočákem. Vzhledem ke všem okolnostem jsem zvolil variantu jako 123, pokračoval jsem dál. Po otočení jsem mazal pod mrak a sakra…nemohl jsem to ustředit. Hledal jsem hledal a jelikož jsem byl v 1000 metrech. 123 utekl a já zůstal. Přeskočil jsem pod další mrak a zase nic, přiletí si Kuenne o 120 metrů výš a klidně si ve stejném stoupáku točí 3 metry. Musel jsem dál, našel jsem „aspoň“ 2 m/s. Trochu jsem dostoupal a pokračoval dál. Kontrola DDH, chybělo 800 metrů. Ti dva už byli dávno v trapu. To by mělo dát na dva stoupáky. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Na poslední stoupání mi zbylo 350 metrů, ale dotočil jsem o 100 metrů víc pro rezervu. Dokluz už byl naprosto v pohodě. Kdybych to měl zhodnotit, tak s druhým a třetím legem jsem vcelku spokojený. První nevyšel po stránce síly stoupání, ale na výběr moc nebylo. Jak jsem řekl, druhý leg byl výborný. Ve třetím jsem šel moc na jistotu a dobíral jsem moc brzo. Na druhou stranu jsem měl vzít to houpnutí, kdybych byl výš tak jsem neměl ty strašné problémy po třetím otočáku. Tam jsem ztratil dobré umístění, nejspíš by to nestačilo ani na Erika, ale do desátého místa bych se možná vešel. Takhle to je jen 17. místo se ztrátou víc jak sto bodu. Na screenu je porovnání 123(modrá), EP(zelená) a mě(červená).

Příspěvek byl publikován v rubrice ZoborGlide a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *