Fatra Gliding Cup Day 1

Fatra Gliding cup Day1
Na první den Fatry jsem se připravoval důkladně. Podařilo se v pátek opravit nefunkční pedály a tak jsem před letem vše otestoval, včetně přípravy k nahrání úlohy do XCSoar. Potřeboval jsem být rychleji na gridu ze zkušenosti v tréninku. Vše fungovalo jak má. Prohlédl jsem si briefing a stanovil jsem si předběžnou taktiku a okoukl krizová možná místa.

Uložil jsem si flightplan a jal jsem ho implementovat. Spustím Condor2nav, dám Translate a….ERROR: Please copy ‚xcsoar-registry.prf‘ file to ‚data‘ directory. No co to zase je? Laboroval jsem nad tím dost dlouho, prostě to nešlo. Odpojil jsem se ze serveru. Nic nepomohlo. Začal jsem se vztekat. Vzdal jsem to. Mobil letěl stranou. Prostě poletím bez ext. PDA. Přihlašuji se, ale bohužel je server plný. Nezbývalo než se přihlásit na jiný. Bylo tam jen několik cizinců.

Po vzletu jsem v pohodě nastoupal a na start jsem šel dříve než při tréninku. Musel jsem se nejprve zklidnit, protože se mi stále honilo hlavou. Proč mi Condor (hardware, software) hází klacky pod nohy. Nemůže to být v klidu, když mám víc práce se samotnou pilotáží. Zklidnil jsem se až po startu.

Start se vyvedl na jedničku (na moje současné možnosti) a tak jsem vybral mrak s vysokou základnou, necelých 11 km od startu. Krásných 2,5m/s jsem tam našel a dostoupal do 2440 metrů. To byl dobrý základ pro další let. Měl jsem v úmyslu nastoupat co nejvíce k přeletu po rovině k prvnímu otočnému bodu. Vybral jsem další mrak ještě v kopcích. Skvělý výběr 2,7 integrovaných a dostup 2650 metrů. Se začátkem jsem byl naprosto spokojený. Musel jsem teď promýšlet taktiku pro další let. Hlavně pohled na situaci po otočení jsem zvažoval, že by bylo dobré se držet co nejvýše. Na kopec před otočným bodem jsem se přímo neodvážil a tak jsem se rozhodl zkusit dobrat v rovině. Nevím zda jsem vybral správně, každopádně stoupání 1,7m/s bylo pod moje očekávání, navíc končil. Přeskočil jsem jen o kousek dál a pokusil se znovu. Tentokrát to bylo lepší nějakých dva a půl metru nahoru. Měl jsem teď přes dva tisíce dvě stě metrů a tak jsem letěl k mraku na návětrném svahu. Vypadal moc dobře a před otočením byl ideálně umístěn. Těžce zklamal! Pouhých 1,5 bych na svahu nečekal. Nabral jsem opět 2200 a vydal se na otočku.

Po otočení jsem musel rychle vybírat vhodný mrak. Bohužel jsem nesledoval před otočením vývoj dál na trati. Neměl jsem přehled kdy se který mrak tvořil. První mrak se mi rozpadl před nosem. Musel jsem k dalším skoro na konci kopců. První byl špatný, nemohl jsem ho pořádně ustředit. Hupnul jsem pod druhý hned za ním. Další neustředitelná mizérie. Začal se mi sypat plán na další pokračování. Přelétával jsem k Nízkým Tatrám a tady jsem udělal nejspíš špatné rozhodnutí. Místo abych letěl přímo na hlavní pohoří, tak jsem letěl na kopec vpravo od trati. Bylo to sice o kousek blíž a na hlavní svahy jsem si nevěřil, ale základny byla níž. První mrak na úpatí jsem minul. Ještě tady jsem měl možnost uhnout na hřebeny. Ne, já letěl vpravo na svah. Věděl jsem o mraku, který tam byl krátce. Nedalo se v něm ovšem udržet stabilní stoupání. Neustále jsem z něho vypadával. Vystoupal jsem do osmnácti set a přelétl na hlavní hřeben. Tam jsem navázal na stoupání. Bylo ovšem také špatně ustředitelné a tak 2 metry integrované nebyl žádný zázrak. Dostup do 2500 metrů stačil sice na přelet do Vysokých Tater, ale pro jistotu jsem zvolni, abych tam přilétl v co největší výšce. Tentokrát jsem nic nevymýšlel a letěl jsem přímo k vybranému mraku na předním hřebeni. Byl opět pod mé očekávání. Na Vysokých a jen 1,8 ? Dobral jsem jen nutné na přelet a zkusil jsem ještě mraky dál. Trefil jsem docela slušné stoupání okolo 2,9 integrovaných a hlavně jsem měl možnost dostupu přes 2700 metrů. Vydal jsem se tedy na otočku v Zakopaném.

Po otočení jsem krátce zvažoval návrat na návětrnou stranu Vysokých Tater, ale v tu chvíli se mi to nezdálo výhodné. Předposlední úsek byl kolmo na vítr a já jsem nevěděl kudy se dát. Zvolil jsem tedy severní cestu, kde se zdálo být více mraků na výběr. Bohužel to byla bída. Potřeboval jsem dobrat necelých 1000 metrů na MC 2. První stoupání jsem vyklesal, prostě to vůbec nešlo ustředit. Zdržení jako prase. Ztráta dvou minut! Následující stoupání opět slabé. Tři a půl minuty jsem točil 230 výškových metrů, což na dokluz samozřejmě nestačilo. Bída ovšem pokračovala dál. Když už jsem našel stoupání okolo 1,8 m/s , tak se mi předčasně rozpadl a stále mi chybělo více jak 350 metrů na dokluz. Následovala další dvě stoupání na hranici klesání. Na předposledním úseku jsem se protrápil až k poslednímu mraku před otočkou a dostoupal v metru na dokluz.

Dokluz jsem korigoval, abych měl stometrovou rezervu a postupně jsem zrychloval. Dokluz byl už jen formalitou, nebyla na posledním úseku žádná zákeřná překážka. fatra_screen1

Výsledná průměrná rychlost 114,2 km/h byla docela slušná. Jelikož jsem letěl bez ext. PDA, tak jsem neměl kontrolu, jestli zpomaluji nebo zrychluji. S prvním úsekem jsem naprosto spokojen. Držel jsem se vysoko a proplul jsem jím bezpečně. Druhý leg už začal váznout a udělal jsem taktickou chybu, která mě stála zdržení. Na třetím legu byl proti mně Termoska. Asi nechtěl, abych to měl tak jednoduché. Třetí leg byl termicky hodně špatný. Dokluz byl na výškové možnosti v normě. Samozřejmě jsem spokojený s doletem. Hodně lidí krachovalo a já neměl prakticky zásadní krizovou situaci. Je to můj druhý let po dlouhé době a jsem v dolétnutí stoprocentní. Jedenácté místo je také bratelné. U příštího setkání naletěnou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *