DDCC2018_Day4

Sleduji briefing čtvrtého dne soutěže a radost z toho moc nemám. Podobá se hodně trase z prvního dne. Hlavně druhý leg mi dělal potíže. První jsem taky zrovna nezvládl, takže mám teď šanci na nápravu. Ovšem na třetím legu je perlička, kterou jsem vlastně v předchozích dnech také absolvoval. Totiž přelet hřebene ze závětří. Vím kde jsou nejnižší místa, ale bude záležet hodně na podmínkách na trati. Před vzletem kontrola počasí a vody!!! 🙂

Usedl jsem za knipl a čekal až se na mě dostane vlečná. Tak jsem ve vzduchu. Stoupáky nebyly zrovna excelentní, což se dalo předpokládat, protože v téhle soutěži jsem ještě žádné neměl. 🙂 Tak trocha osahání vzduchu a vyčkávám na vhodný čas ke startu. Jak tak vyčkávám, nikomu se nechtělo na trať, tak přiletěli PIT a F9. Tak mě napadlo, že bych se s nimi svezl. Vypadalo to, že nasazují na start. Letím za nimi. F9 zmizel vpředu a PIT otáčí zpět. Dívám se na směr odletu, no nic moc. Ještě počkám až se nasunou mraky před pásku na východní straně. Dotočím a letím zpět, test směru startu. Zjišťuji, že novější mrak mi utekl v pravo a netrefil bych se do výseče. Tak otáčím s přitažením zpět a bojovou zatáčkou mířím pod vedlejší mrak a tím se mi naskytla možnost si minimálně třikrát houpnout. Měl jsem ve směru tři mraky. Start byl tedy na hraně, ale vyšel dobře. Letím vpravo od trasy pod další mrak, který je ještě před kopci. Tentokrát jsem se nechtěl zdržovat točením a počkat až na nějaký výtah na kopcích. Slušné nakopnutí, ale netočím. Letím dál, ale pak se stáčím vlevo k novému mraku. Chyba, už tam funguje závětří a opadávám víc než bych ztrácel na svahu. Stáčím se opět ke svahu. Svah trochu nesl, udělal jsem tam jednu zbytečnou otočku. Dostávám se až na další, vyšší svahy. Výška 1200 metrů. No něco by to chtělo. První nakopnutí a točím. Neustředil jsem to a tak po 4 kruzích jdu dál. Konečně, na začátku nejvyšších svahů mě nakoplo 3,5 m/s a rázem jsem měl výšku 2000 metrů. Právě nade mnou letí F9. Byl sice o kousek výš, přesto jsem se ho chytil. Pokračoval jsem na první otočný bod a ještě využíval nosnosti snižujícího se svahu.

Na otočce jsem měl 2000 metrů, to je dobré. I když jsem měl výšky dost, tak jsem nenásledoval F9. Ten letěl po trase kde byl kopec nejvyšší. Sice tam byly mraky, ale já si vybral snazší objízdnou trasu. Ještě než jsem dolétl nad kopce, tak se mi v cestě objevila chmurka a ještě navíc, těsně před ní mě kopl stoupák. Nicméně jsem pokračoval k té chmuře. 1,5 m/s mě tedy rozhodně neuspokojilo a tak jsem po 4 okruzích mizel dál. 1,8 už bylo ucházející a tak jsem si dotočil do 2000. V polovině druhého legu jsem se zasekl. První stoupání 1,4 a rozpadá se. Mířím k jihu pod další, 1,8 je lepší, ale neutočitelný a tak jdu dál. Cože RUM? No tak to jsem pomalý. Ovšem jeho stoupání bylo slušné. Zatímco RUM pokračuje dál, tak já dotáčím. Pokračuji dál ke svahu u otočného bodu. Ve špatně točitelné dvojce nabírám výšku a ještě jednou točím kousek od otočného bodu. Mám 2200 metrů, což by mělo na přelet hřebene stačit.

Po otočce mířím přímo pod mrak a ten mě trochu zvedá, ale jsem v základně. nejdříve letím opatrně a vyhýbám se mraku s nízkou základnou. Jak vidím, že to vyjde, tak zrychluju. Pohodový přelet a dost výšky. Teď se povozíme po svahu. Když jsem opouštěl svahy, tak jsem měl přes 2000 metrů. Zamířil jsem na třetí otočný bod. Svah ještě chvíli držel. Na otočce jsem měl 1900. To je super.

Rovnou tlačím k delším svahům a vynechávám nižší. Pode mnou se veze SVE a před koncem svahu potkávám DHJ. Ten ovšem uhýbá na sever. DDH ukazuje -200 metrů a svahy nesou. No asi má jiný záměr, ale bylo to úplně zbytečné. Já se SVE letíme podél kopců. Já po přímější trase, jelikož jsem výš než SVE. MC upravuji na 2,3, ale tlačím víc. Mám +230 na dokluz a tak postupně zrychluju. No ještě neminout poslední otočný bod, naštěstí je přímo ve směru letu, takže ho neminu. Jsem doma.

Pořadí mě trochu překvapuje. prozatímní 5. místo. SVE dolítává až když už sedím a DHJ se strašnou ztrátou a ž o mnoho minut později. Ještě pár koní mě přeskakuje, ale i tak to vypadá na umístění v desítce. Přeskočil mě ještě těsně Erik a polák Lis. Takže 9. místo beru. Až na zásek na druhém legu šlo vše vcelku hladce.
Gratulace Martinovi Baranovi za bednu a všem ostatním za dolet. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *