Čtvrtý den Ravenu byl předznamenán velmi smutnou událostí. Náš kamarád, spolupilot a účastník této soutěže Michal „Gene“ Brabec ve čtvrtek ráno náhle zemřel. Zradilo ho to největší co měl, srdíčko. Bylo mu pouhých 31 let. Teď už nám drží palce tam nahoře a tento let je vzpomínkou na Michala.
Kdyby nebylo této skutečnosti, tak bych asi ani neletěl. Právě od čtvrtka ležím…jasně, stejně bych letěl. Jen se nebudu stresovat a poletím si svým tempem, na závodění dnes nemám sílu. Potěšilo mě, jak byl postaven task. Tentokrát to bylo rozmanitější. Přelety údolí a více taktických možností, to mám rád. Dlouho jsem se díval do briefingu a zvažoval různé trasy. Nakonec jsem usoudil, že vlastně nevím jak poletím. Nechám rozhodnutí až na tu určitou chvíli.
Po vzletu jsem letěl zkontrolovat první část trasy a podívat se na vzdálenost přeletu prvního údolí. Stále mi chybí odhad a počítat se mi to rozhodně nechtělo. Plán „A“ byl natočit maximum na prvním svahu a pak letět úsporně přímo na svah nalevo od trasy. Ty napravo jsem zavrhl pro přílišní zvrásnění. Plán „B“ jako rezerva. Letět nejdříve po svazích jako v předešlém tasku a pak nejkratší cestou přeskočit údolí. Tedy jsem nepočítal s točením v údolí, to byla naprostá nouzovka. Po proletění si trasou plánu „B“, jsem se vrátil na start.
Nechtěl jsem se tísnit na prvním svahu, kde by to bylo nebezpečné a tak jsem nespěchal. Chyběli už jen dva piloti, co neodstartovali. Jak jsem si tak poletoval, tak jsem pozapomněl sledovat vývoj mraků na prvním svahu. Můj hlas v hlavě říkal: „Tam je to vždycky!“. Potlačil jsem a klesavou zatáčkou se srovnal do směru startu a sledoval výšku a startovní čáru. Musel jsem vytrácet víc a tak jsem použil i brzdy. Stejně v tom soustředění jsem si všiml ne zrovna ideálních mraků na onom prvním svahu. Nastal trochu zmatek…přerušit start nebo pokračovat?
A tak jsem odstartoval o padesát metrů níž než jsem chtěl. Zkusím to. Na co jsem spoléhal (a kde asi natočili všichni), tam mi to nezvedlo, ale dál byl ještě mrak na svahu. Byl, ale už jen částečně. Sice jsem točil, ale do zaseknutého vária to mělo daleko. Rozhodně jsem to neutočil na celý kruh. Jelikož už před startem jsem se rozhodl pro nezávodění, tak vracet už se nebudu! Letím pro Michala, ne pro sebe. Tak tedy přišel na řadu plán „B“. Jelikož jsem neměl výšku na přímý let, musel jsem pokračovat dál po svahu. Jenže ani na místě, kde jsem chtěl přeletět údolí jsem neměl výšky tolik, kolik jsem očekával. Došlo mi, že jsem si vybral asi ten nejhorší interval pro start. Neměl jsem ani 1900 metrů a už jsem musel do údolí. Nasadil jsem pomalejší přeskokovku oproti plánu. Údolí jsem přeletěl v pohodě a na svahy doletěl v rozumné výšce. Hned na začátku jsem nalétl stoupání. Ne, teď dotáčet nebudu, to naberu cestou. Tento svah mě hodně zklamal. Krom toho prvního, žádný pořádný zved. Ani to moc neneslo. A tak jsem sledoval jak nade mnou chvátají Chernov (AV7) a Svetlik (JS6). Startovali sice dřív, ale mají více výšky. Naději jsem měl ještě na konci svahu, ale tam byl mrak také za hranou. Od svahu na otočák jsem odlétal ve dvou tisících.
Po otočení jsem se ani nezabýval jižní cestou. Na hraně svahu byl mrak, byl ideální k dobrání a letu po přímé trase. Nic. Pod sebou jsem zahlédl Radka (RUM) a Podolana (A22). Protahoval jsem se dál po svahu a pořád nic silného. A tak jsem tam dotočil alespoň něco. Opatrnou přeskokovkou jsem zamířil na přímou trasu přes hřeben na hlavní svahy vedoucí k dalšímu otočnému bodu. Prolétl jsem rozsedlinou a už jsem byl na svahu. Tady jsem nečekal žádný zázrak, byl to samý hřbet a tak jsem pobíral co se dalo. Lepší to začalo být až „za rohem“. Tam už to zvedalo slušně.
Po otočení jsem letěl opět na svah. Na chatu jsem uviděl větu: „To mě pouštíš před sebe?“ No tušil jsem, že je to na mě. Rozhlídnu se a okolo letí RUM. „ Jen si leť, já nezávodím“-myslel jsem si. No bylo tam ještě „Hamoune.“ 😀 Nabral jsem si přímým pomalejším letem do 2300 metrů a zamířil na jih na jiné svahy. Buď získám nebo ne. Mohl jsem tam letět rychleji, neslo to lépe a návaznost na další svahy byla lepší. Tak si letím a rozhlížím se, jestli neuvidím RUMa. To už začala naskakovat eFka na startovce. Měl jsem před sebou ještě dvacet minut letu. Stále jsem si myslel, že to nebude tak katastrofální. Nasadil jsem na poslední přeskok přes údolí a už to valím domů. RUM stále ještě nebyl doma. Když jsem měl asi dvě a půl minuty do cíle, tak protnul pásku. „Sakra!“ „Takže jsem nezískal….moment…tys přece nezávodil!“ 😛 Každopádně po mém protnutí pásky jsem se hledal poněkud jinde.
Dnes hodnotit nebudu, jelikož jsem do letu nedal vše co jsem mohl. Každopádně jsem měl na startu ještě počkat na příhodnější podmínky. Po letu jsem toho měl i tak plné kecky a hned jsem odpadl zpět do postele. Jen má umístění mají klesající tendenci. 😀 Už se těším, kde budu příště. Velká gratulace Jerrymu, skvělý výkon! Až naskočí IGC, tak si jeho let prozkoumám. Gratulace samozřejmě i všem ostatním.
A Michale, dohlídni na nás.