DDCC2018_Day1

Máme tady novou sezónu, tentokráte na nové verzi našeho oblíbeného simu Condor V2. První soutěží je DuoDiscus Condorworld Cup. Jak je z názvu zřejmé, tak se bude létat s dvousedadlovkou Discuse a to na scenerii Slovinska. Vzhledem k mým tréninkovým možnostem závratné výsledky očekávat nebudu. Každopádně se budu snažit o maximum.

Už po vzletu se mi neustřeďovalo moc dobře. Stále jsem dorovnával a musel i přelétat k jinému mraku, jelikož se mi to stoupání vůbec nezdálo. Ale pohled na 10-15 Discusů ve stoupáku je úžasný. Bohužel jsem neudělal za celý let žádný screen. Což je škoda. Před startem jsem se přesunul na výhodný startovní mrak a vyčkával pod základnou na start ostatních. To z důvodu porovnání letových rychlostí s ostatními. Mrak umíral a tak jsem nasadil na start.

Jak je mým zvykem, tak jsem se nevešel do startovní výšky. Otočil jsem to zpět a snažil se ještě pod rozpadajícím mrakem něco natočit. Bohužel jsem natočil jen málo a tak jsem musel odstartovat na menší rychlosti. To znamenalo i menší postartovní výšku. Můj prvo)9tní plán byl, navázat na kopce na východ od trasy. Mapa trochu klame a kopce nejsou takové jaké se zdají na mapě. Tedy jsou ve skutečnosti plošší. No tak ne, že bych to nevěděl. Naopak jsem tam nechtěl přiletět v malé výšce a tak jsem ještě před nimi přitočil v necelých 2,5 m/s do sedmnácti stovek. Následně jsem se vydal na kopce. Fakt to moc neneslo. Raději jsem chtěl přitočit před příletem k dalším kopcům. Špatně se to středilo a tak jsem pokračoval a přitočil ještě pod následujícím mrakem. Na poslední části svahu před otočným bodem už to zvedalo lépe a tak jsem svah opouštěl v necelých 1900 metrech. Už jsem potkával jiné piloty, tak bylo veseleji.

Po otočení jsem chtěl dobrat, protože jsem větřil problémy s přeletem kopečků ze závětří. Bohužel bylo stoupání rozbité závětřím a hodně slabé. Něco jsem však dobrat musel. Nebyla jiná možnost. Musel jsem kopečky podletět jihem a tam jsem si v 1,7 dotočil nad 1700 metrů a pokračoval dál. Před Klagenfurtem jsem opět točil 1,7 do téměř 1900 metrů. Nad jezerem za Klagenfurtem jsem se nechytl, tak jsem pokračoval dál. Další stoupání okolo 1,9 a časem se tam ke mně přilétli další včetně Martina Barana (MOV). Nastalo rozhodování jestli na otočák po trase nebo přes hřeben na návětrnou stranu. Situace nahrávala druhé možnosti. Z téhle výšky by to určitě nedalo a tak jsme společně dotočili pod dalším mrakem. I tak to vydalo opravdu na knop. Trochu adrenalinu při přeskoku, musel jsem tahat abych to přelezl přes stromy. MOV za mnou. Otočka.

MOV za mnou a výš. Tlačím, MOV přede mnou a výš. Jízda po svahu. Tlačím, MOV mi mizí v dáli a stále je výš. Tak už zase sám. Letím po kopcích jak jsem měl nakresleno a dokluzová výška se blíží. Před posledním kopcem jsem ji dosáhl a zamířil ve směru letiště. Hele to je nějaké divné…aha on je tam ještě jeden otočák. No je dobré si je někdy spočítat. 😀

Poté jsem „valil“ domů a ještě mě stihl předletět Helmut Kuenne (F9)

Jaké mám pocity z prvního letu. Špatné! Vůbec jsem se letově necítil dobře, i když krizi jsem neměl žádnou. Rychlost špatná. Nechápu jak může někdo letět rychleji a přesto dosáhnout dokluzu, když já jsem ho měl tak tak. Zatím tedy nevím jakou trasou letěli ostatní. Já letěl jihem, takže netuším jestli to bylo výhodnější středem nebo severně od trasy. Každopádně mě MOV dolétl a ulétl i když měl stejné podmínky. Je tedy chyba někde mezi židlí a kniplem. 😀 Jinak pěkný a zajímavý polet. Gratuluji všem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *