Beskydy se nám přehouply do závěrečné části a tak si zaletíme den šestý. Opět jsem, díky juchacímu víkendovému programu, musel odletět trať dříve. Tentokrát ve středu v podvečer. Briefing se trochu pozdržel, ale vypadalo to na solidní task přes menší kopečky, západní cíp Vysokých Tater a zase přes menší kopečky domů. Pohodička.

Před vzletem mě povolila židle a já si málem ustlal. Ani jsem si nevšiml, že mi vypadl konektor z joye. Takže jsem start dvakrát neřídíl, než mi to došlo. Žádný stres, pohoda a čas. Tak do třetice všeho dobrého. Stoupáčky ucházející a tak jsem se přesunul na jižní konec startovního sektoru, jelikož jsem chtěl využít nasluněných strání. Poletím tedy jižně od trati.

Startuji! Povedlo se! Letím k pěknému mraku na kopci. Super dvě otočky a jsem o kousek níž. Tak letím dál, ale kam!? No tak tedy severně. Jo, to by šlo. Dávalo to ke dvoum metrům a dostup do 2000 metrů. Pokračuji dál a s vypětím všech sil a máchání kniplem vytočím 1,4 do 2100 metrů. Další přelet se ovšem protáhne víc než bych chtěl. Už jsem na linii trasy. Rozmýšlím si let k novějšímu, ale trochu bokem umístěnému mraku. Mířím k mraku na úpatí….á nemířím, začíná se rozpadat. No tak dál. Bezva, další jsem netrefil. Naštěstí mám ještě výšku na přeskočení hřebene. Zkusím ten mrak na kopci, stejně v dosahu nic jiného není. Trafa, ubojoval jsem tam něco přes dvojku a mám zase 2000 metrů. Teď si dám otočku.

Po otočení letím na jih. Co se trochu nepotrápit v 1,4 a neustálém dorovnávání. Trochu jsem si dostoupal a letím k bezva mraku. Opět jsem ho bezvadně netrefil. To už tak trochu teču. 😀 Opakování matka moudrosti, tak netrefuji ani následující mrak. Třepotám se blahem. Šišky už pomalu rozeznávám. Po tuhém boji a šikovných manévrech stoupáku se konečně usazuji v 1,6 m/s. Skoro to vydržím do 2100 metrů a už se těším na Tatry. Bezva nápad, poletím nejdříve ke chmuře místo na západní výběžek Tater. Nakreslil jsem si tam pěknou kytičku v metru. To je dneska sranda. No tak dobře, letím na Tatry. Na prvním kopci rozpad, proto jsem letěl předtím ke chmuře. Letím tedy dál. Stoupák, 4 kruhy v 1,4. To to dneska dává. Protahuji se dál. Po boji s větrnými proudy ze sebe vymačkávám 2,1, ale nervy jsem měl jen na vystoupání do necelých dvou tisíc. Valím otočit.

Po otočce se zapřísahám, že do Tater už nevkročím. Letím k novějšímu mraku skoro na linii třetího legu. Já už fakt nevím! 0,4 je taky bezva. Hurá na Tatry! Naštěstí jen na západní cíp. Ruka mě už bolí od samého kvedlování a huba od nadávání. 😀 Hned další mrak mi dává zase jen 1,4. Taktéž ten další, musel jsem ho udolat, pořád někam uhýbal. Asi tančil sambu. Půl čtrvrté, to je hodin a mě chybí ještě 1000 metrů na dokluz. Další stoupání mám přece jen lepší a klidnější. 500 metrů, už aby to bylo. Bim bam a zase mizérie v 1,2 a dostoupáno jen 150 metrů. Ajajaj…tak se mi to nějak rozpadá. Právě míjím rozpad a koukám, že v něm je nový mrak. Pozdě, tam už letím. Pokračuji ve směru k mraku nad kopečkem. Otočka a nic, tak letím k dalšímu. To už je trapný. Lovení v 1,2…huuuuuu. Termoska se mnou už měl slitování a poslal mi chmuru. Trochu s hrůzou čekám, co tam najdu. Bojím se něčeho hnědého a smradlavého. Termoska tam uklohnil 1,7 a tak jsem si konečně dotočíl dokluz.

Jsem doma s brutální průměrkou 109,6 km/h. Super pohodový let jsem si nadmíru užil a s výsledkem jsem naprosto spokojen. Apríl…!!!!! Celý let to vypadalo asi takhle…no ty píííííp, to není možný píííííííp, pííííííp no do pííííííp. Kde ta píííííííííp je?…..píííííííííp konečnečně doma píííííííp. 😀 Musím říct, že takhle strašný let jsem snad ještě nezažil. Netrefil jsem jedinou termiku, všechny jsem musel lovit. Tak doufám, že jste si to užili jako já. 😀 Tak jste se aspoň na můj účet dobře pobavili. Nakonec, co je doma to se počítá a já domů doletěl. Takže pá pá příště.