ZoborGlide Day 2

zobor_d2Druhý den ZoborGlide Cupu byl ve znamení podobného počasí jako v první den. Trať byla postavena zajímavě. Hlavně druhý otočný bod umístěný ve výšce téměř dvou tisíc metrů. Tentokrát jsem přípravě dal víc času i proto, že jsem musel naházet data do ext. PDA, které začalo kupodivu pracovat. Jelikož se letělo kopcovitým terénem, tak jsem si detailně prohlédl celou trať. Předběžně jsem si určil kudy poletím, tedy spíš, kudy to bude výhodné. No a hlavně nezapomenout na zakázanou zónu na třetím úseku, která tam vystavovala do trati nebezpečný roh. Po vzletu klasika, docela silná stoupání. Jen ve startovním sektoru nikde žádný. Točil jsem pod jedním mrakem. Sice měl základnu vysoko, ale byl dost před sektorem. Zkusil jsem to letět úsporně k sektoru. Vpravo se udělala chmurka. Zamířil jsem k ní, ale špatně jsem odhadl její umístění. Byla hodně severně a také nebyla sektoru. Byla sice o poznání blíž než původní mrak. Navíc tam točil Erik(EP). Sice jsem měl cukání počkat na něj a trochu se ho přidržet. No, zavrhl jsem to. Stejně by mi ulétl a ještě bych se stresoval. Odlétl jsem do startovního sektoru. Odstartoval jsem z 1900 metrů. Erik startoval za mnou o minutu a půl z výšky 1990 metrů. To už byla docela ztráta. Devadesát výškových metrů dělá u Openu docela dost. Prostě jsem neodstartoval ideálně. Zvolil jsem houpnutí pod mrakem, který jsme točili a pak už jsem musel vybrat trasu. První přelet jsem letěl asi 33 km a z výšky necelých 11 stovek jsem začal točit. Asi vás nepřekvapí, když co tady teď napíšu. Prostě zase slabé stoupání, jen okolo 2 m/s. Vytočil jsem jen do 1500 pro jistotu a přelétl jinam. Jenže i ten druhý byl úplně stejný. Mě prostě ty první stoupáky nemají rádi. Task je sice dlouhý, ale taková ztráta je hodně znát. Třetí už bylo konečně slušnější skoro k 3,5 m/s. V tomto stoupání samozřejmě točil Erik a už byl výš jak já. To znamenalo ztrátu nějakých tří minut už na začátku. Točil zde i Hans Nyč (JN) se kterým, jak se ukázalo později, se budu často střetávat. Od této chvíle jsem se JN držel, abych se něčemu přiučil. Poslední točení před otočákem bylo jen 2,2 a JN odletěl a já si pro jistotu udělal tři otočky a vydal se dál. U otočného bodu byl jeden starší mrak a jedna čerstvá chmura. Mířil jsem pod starší mrak, ale na poslední chvíli jsem se rozhodl, že nejdřív poletím na první otočný bod, který byl vzdálen jen 2 km. Po otočení jsem letěl k novému mraku. 2,7 se mi zdálo dostatečné, ale EP ano JN to netačilo. Pokračovali dál a já to dotočil. Jenže oni o kousek dál našli 3,5. Když jsem k nim dolétl tak byl i JN výš jak já. Docela k vzteku. EP pokračoval skoro z 2000. Já jen prolétl a pokračoval dál. Zamířil jsem k mraku před kopcem, ale pak jsem zahlédl tvořící se chmurku přímo na kopci. Nafoukávaná strana by mohla dávat docela solidní stoupání. Zamířil jsem tam. Ovšem když jsem míjel původní mrak, tak jsem se ještě rozhodoval. Nebyl jsem si jistý jestli mám dobrý odhad. Je-li ta chmurka opravdu na návětrném svahu nebo až za ní. Navíc jsem už neměl moc výšky a letěl jsem někam do půlky svahu. Mrak byl na návětrné straně. Teď ještě jestli se ke stoupání dostanu. Mířil jsem mezi stromy a čekal. Hop a je tady! Vzal mě, sice to bylo dole špatně ustředitelné, ale stoupu. Výsledných 2,7 bylo daleko za očekáváním. JN, který se zastavil pod původně vybraným mrakem a měl tam 3,4. Takže opět ztráta. Pak JN letěl víc vpravo a já letěl přímo k mraku, který vypadal vysoko. Jenže jsem ho netrefil. S JN jsme se opět potkali před druhým otočným bodem. Museli jsme nastoupat minimálně do dvou tisíc, abychom se dostali na otočný bod. Opatrně jsem letěl otočit. Povedlo se v pohodě, svah už zvedal nebo alespoň držel. Protáhl jsem to po svahu. Na konci svahu jsem si dotočil a JN letěl dál. S Tomášem Brotánkem(TB) jsme pak odlétli. Byl tam i Jirka Ehrenberger (PJE). Museli jsme se vyhnout zakázané zóně. Před ní jsem si ještě dotočil a zprava přilétl JN, asi trochu poopravil plány. S TB a JN jsem pak pokračoval dál. Tedy jsem spíš nahodil lano. Vlál jsem za nimi jak konfeta. JN se ještě oddělil a vzal stoupání dřív. Na dokluz ještě chybělo asi 800 metrů. První se nevyvedlo a s TB jsem odletěl dál. Tam už to bylo dobré, ale TB odletěl ještě před dotočením. Stále ještě chybělo skoro 400 metrů. V posledním stoupání TB i JN odešli dost brzo, ještě mi to ukazovalo -150 metrů na DDH. Pochopil jsem, že si upravili DDH a poletí pomaleji. Udělal jsem totéž a šetřil výšku. Kde to trochu dýchlo tak jsem povolil. Ti dva mi ulétli o 400, respektive 500 metrů. Jenže já jsem si za stejné rychlosti ušetřil trochu výšky navíc. Na posledním otočáku jsem měl ještě stejnou ztrátu. Teď už jsem mohl trochu přitlačit. Co nevidět jsem měl JN a na konci města jsem měl i TB. Jak se ukázalo, bylo to klíčové v souboji s JN o páté místo. Hodnocení je asi takové. První leg mi nevyšel a přišel jsem tak o mnohem lepší výsledek. Pak už jsem vcelku spokojený. Koneckonců jsem se nečekal takhle vysoko. Tušil jsem, že bych mohl být v desítce, ale v páté místo jsem nedoufal. Je to super výsledek i když musím přiznat, že mi v tom hodně pomohl Hans Nyč. Ukázal mi jak se lítá s Openem a trochu jsem se za ním vyvezl. Jen doufám, že jsem mu nikde ve stoupání nepřekážel, nebrzdil jsem ho schválně. 🙂 Konečně solidní výsledek! Díky za polet.

Příspěvek byl publikován v rubrice ZoborGlide a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *