Po týdnu na lůžku už bez horečky, ale s úporným kašlem. To jsou moji věrní společníci. Briefing mě nenadchnul, takové cik cak, ale opět opora v Nízkých Tatrách na druhém legu. První dva legy jsou téměř totožné s minulým závodem. Co bylo horší, tak byly namixovány mnohem slabší termické podmínky. Bál jsem se hlavně zpáteční cesty od jihu. Tam to je hodně nepříjemné. Terén se zvedá a nesmí se přilétnout ke kopcům moc nízko.

Tak jdeme rovnou na to. Vzal jsem si sebou tentokrát méně vodní zátěže. Kompenzoval jsem to vodou na stole, abych mírnil kašel.

Odstartoval jsem a zamířil k mraku, který jsem si vyhlédl. Tak jsem našel docela solidních 1,5 metru a několik konkurentů. Y77, LFM a další. Po dostoupání jsem pokračoval více vpravo nad kopečky. Opět jsem narazil na LFM. Tam jsem si dotočil v 2,6m/s  základnu a vydal se k otočáku.  Ještě jednou jsem si dotočil a otočil.

Teď se ještě dostat a Nízké Tatry. Hned první stoupání dávalo 2,5. Jenže základna hodně nízko. Pokračoval jsem dál. Nadvakrát jsem si vytočil do 1900 metrů a pokračoval na západní hranu Nízkých. Tam jsem udělal tři kruhy v 1,6 m/s a pokračoval dál ke svahu. Tam jsem narazil na KMI a 2,6 stoupání. Letím dál, ale na hlavním svahu nic zázračného. Ještě před otočným bodem mi KMI označil další stoupání. Pěkných 1,9 se základnou v 2100 metrech.

Pohodička skončila, letí se na jih. Více jak třetina legu bez stoupání, ještě, že jsem měl výšku. Pod mrakem jsem našel Y77, byl výše. Já jsem se už nechytl. Druhý pokus a zdlouhavé točení v 1,2 m/s. Další přeskok a další bída. Ani jeden ze dvou mraků nestál za povšimnutí a tak jsem křižoval k novějšímu mraku. Taky katastrofa! Plahočil jsem se v metru! Přiletěl po otočení i ADX. V necelých 1600 jsem to vzdal a vydal se na otočák.

Po otočení jsem se musel vydat více vlevo k nové chmuře a modlil se v lepší stoupání. 1,2 sice lepší bylo, ale strávil bych tam zbytek života. Osmnáctset metrů to dalo a tak jsem mohl do kopců. Pod dalším mrakem jsem se dostal až do téměř dvou tisíc. To nejhorší mám za sebou. Dobral jsem si znovu výšku a už začal spřádat plány na dokluz. Ty se mi začaly hatit hned záhy. Mrak v který jsem doufal pro přelet hřebene se rozpadal a dával už jen metr. Na hřebenu naskočila chmura vedle staršího mraku. Vypadala blíž a tak jsem tam vyrazil. Můj omyl jsem pochopil, když se najednou chmura rozrostla a spojila s vedlejším mrakem. Navíc byla až za svahem. Naštěstí mi výška stačila na přeskok a dokonce mě i mrak vzal. Vytočil jsem si v 1,8 dokluz.

Dál to byla už jen formalita. Pohodový dokluz bez komplikací.

Šesté místo beru všemi deseti. Gratuluji všem, byla to dřina.