Máme tady třetí den Ravenu a už od pohledu to vypadá na čistou svahovku. Zvážil jsem možnosti trasy a nepominul jsem žádnou možnost a žádné možné problémové místo. Celý let se vlastně bude odvíjet po stejné trase tam i zpět. To se mi zdálo jako jediná možnost. Letět rovinou, od prvního otočáku k druhému, by bylo rozhodně ztrátové.

Vítr dostatečný na slušné využívání svahů. Pominul jsem tedy kouknout i na termiku. Rychle jsem nahrál trasu do XCSoar nastavil FaceTrack. Vše to jde dnes hladce. Holky v klidu a kočky taky.

A pak to začalo, abych já měl klidný a pohodový vstup do létání. Jsem na řadě. Pohodlně se opřu do židle a…. Kua, co to je?…Jsem ve vzduchu a v poloze ležmo…téměř. Nedosáhnu na pedály…lovím zarážku na křesle…nějaká sabotáž…zaaretuji, opřu se…žádná změna. Mezitím jsem se utrhl z vleku. No nic jdu sednout, tedy alespoň s érem. Přistál jsem zpět na letišti. Teď rychle sehnat něco jiného k sezení. Sebral jsem jednu kuchyňskou….usednu, ne to není dobrý. Běžím vyměnit za jiný typ…lepší.

Opětovný vzlet a už lízám svah. Po chvíli bylo jasné, že to bude očistec. Sedět více jak dvě hodiny na téhle židli se mi zdá nepředstavitelné. Absolutně nepohodlné a záda bolí po pár minutách…no nic nemysli na to! Byl jsem v dostatečné výšce, abych otestoval jediná možné zákysové místo. Takže 1900 při odletu od svahu je dostatečné. Jde se startovat.

Tak ještě ne…první pokus se nevyvedl. Nevešel jsem se do sektoru ani na brzdy. Zpět nabrat výšku, to už byli skoro všichni na trati. Druhý pokus raději s rezervou. Nabral jsem směr na postartovní svah a pak pokračoval dál a nabíral výšku jen taháním. Měl jsem vybrané místo, kde přelétnu na další svahy. Ještě jsem popolétl o kousek dál. Jo tady je to ideální, ani závětří tam nebylo tak markantní. Nalétl jsem další svahy, které vedly až k prvnímu otočáku. Jenže se snižovaly, z toho jsem měl trochu obavy. Nabíral jsem tedy co nejvíce výšky. Už jsem potkával éra, co se vracela z otočky, ADX, Y77 atd. Někteří na mé výšce, někteří pěkně dole. Tak si musím dát bacha. Výška se na otočce docela vytrácela.

Tak a letíme zpět. Po otočce jsem raději navázal hned první svahy, i když jen nízké. Alespoň nebudu tolik opadat. Jak se ukázalo obavy byly zbytečné, neslo to slušně a na konci, kde jsem chtěl opět přelétnout na svahy vedoucí k letišti, jsem měl 2100 metrů. Bézva…opatrnější přelet přes rovinu a navázání na další svahy byl bezproblémový. Pokračoval jsem v nabírání výšky a na pohodu jsem se blížil k uvedenému zákysovému bodu. Koukám Hans Nyč točí…říkám si zbytečné, ještě dál to bude slušně zvedat. Dole jsem viděl topit dvě letadla. Joooo, zvedalo to slušně a já měl 2169 metrů. Nalétl jsem severně na svah abych ušetřil výšku k otočáku. Svah sice držel, ale nestoupalo to. Letím tedy otočit. Stále jsem věřil v původní plán. U otočáku byl mrak a tady byla první chyba…přece nebudu točit. Jenže výška 1917 mě měla varovat. V tu chvíli jsem vůbec nepřemýšlel.

Mohl jsem to otočit po větru a sto metru si dotočit. Že je něco špatně jsem začal chápat až když ten svah opravdu nedával, žádný mrak na něm nebyl. Začal jsem zvažovat severní trasu a pak proletět nad letištěm prolukou. V tu chvíli jsem měl už jen 1728 metrů. Vzhledem k tomu, že jsem neviděl ani na severních kopcích žádný mrak a se zkušeností s tímhle, jsem ještě hledal jiné řešení. To se nabízelo. Mraky na původní trase a zdály se na svahu. Letím tedy na jih. Stoupání jsem nalétl…otočím a …nic….kua! Už nebylo na výběr. Zkusím to na jih, třeba někde níž proletím. No mapa žádné místo neukazovala. Rezignovaně jsem sledoval jak mi brutálně klesá tak pěkná průměrka. Pokorně jsem tedy dolétl až do hlavního údolí a pak po svazích k poslednímu otočáku. Ani nevím kolikrát jsem procedil mezi zuby…kua!

Otočil jsem poslední a s rezervou 100 metrů na MC 2 jsem do „valil“ k domovu.

Hodnocení
KUA…
Na co jsem tam myslel. Jinak to proběhlo podle mého očekávání. Byl jsem drobet pomalejší, jelikož letím opatrněji. Na otočce jsem měl průměrku přes 152 km/h. V cíli mohla být reálná 155, což by bylo někde okolo osmého místa. Výsledná 140 a 19. místo je na zabití. A musím znovu opakovat…KUA! 🙂