Uteklo to, už tady máme poslední den letošního Ravenu. Těšil jsem se a zároveň očekával, že to nebude nic lehkého. Už letmý pohled na mapku trasy potvrdil mé myšlenky. Chtěl jsem ještě zabodovat o osmé místo, které jsme měli v držení s Honzou Valáškem. Zpět k úloze. Již druhý leg naznačoval o co půjde. Přelet dost vysokého sedla ze závětrné strany. A to prakticky bez podpory svahu poblíž. Jen jsem doufal v podobnou sílu větru jako v předchozích tascích, ovšem čekal jsem opak.
Mé obavy se naplnily. Nejslabší vítr z celé soutěže. Za normálních okolností by byl dostačující, ale v tomhle případě nejistý. Pečlivě jsem si změřil obě sedla. Odhadoval jsem nutnou výšku dvou tisíc metrů na otočáku. Pokud tedy bude možno dotočit poblíž otočného bodu, pak to půjde. Samozřejmě jsem zvažovali následnou trasu letu. Ovšem ne tak důkladně, tam už bude záležet na situaci. Druhý leg bude nejdůležitější. Když se nepovede přelet napoprvé, tak už nebude možné task restartovat. Prostě to bude buď a nebo.
Hned po vzletu a nabrání výšky jsem si zkusil odletět první leg zkušebně. Zjistil jsem co jsem očekával. Bude problém se dostat do 2000, všude bylo totiž čisto. Obzvláště okolo prvního otočného bodu. Nezbývá než doufat, že se po startu něco utvoří a bude možné nastoupat. Tentokrát nebudu otálet a budu startovat dřív. Pokud by se mi první leg nevydařil a já potřebnou výšku nenabral, tak bych musel odstartovat znovu.
Tak…děj se vůle boží! Startoval jsem s malou rychlostní rezervou. První svah nesl dost mizerně. Počátek hlavního svahu taktéž. Nalétl jsem silnější zved a jednou otočil. Nad hlavou jsem viděl ve velké výšce Honzu Valáška. Až do zlomového momentu, to bylo jen udržování výšky na 1800 metrech, což bylo málo. Nad nejvyšším bodem v okolí byl mrak. To byla jediná šance. Zved tam byl, ale nepodařilo se mi ho utočit. Dostal jsem se jen do dvou tisíc. Podíval jsem se dál a viděl jsem ještě jednu možnost nad otočákem. Letěl jsem tam. Bohužel to nezabralo a já měl na otočáku jen 1860 metrů. To rozhodně stačit nebude. Váhal jsem s otočkou. Ve směru dalšího letu byly dva mraky. Risknu to!
Po otočce jsem tedy zkusil mraky. První nic…druhý něco dával. Bohužel to nešlo utočit. Věděl jsem z prohlídky mapy, že je tam před sedlem takový záhyb otočený na vítr a tak mi už zbývala jen tato možnost. Udělal jsem tam jednu otočku a měl jsem 1840. To by mělo stačit. Letěl jsem opatrněji a v sedle jsem byl v 1700 metrech. Vyšlo to! Zabočil jsem vpravo a trochu se protáhl po návětrné straně. Nalétl jsem silné stoupání, ale neotočil, což byla chyba. Pokračoval jsem dál na svah před druhým otočným bodem. Opět to moc neneslo ani vhodný mrak zde nebyl. Na otočce jsem byl v patnácti stovkách.
Trochu jsem se nechal strhnout dvěma kolegy přede mnou a zkusil jediný mrak nad svahem, třeba to tam ještě chytím někde na žebru. Svah byl po směru větru, takže nic. Zpět na svahu . Opouštím svah v necelých 16 stovkách. Co teď? Dvě možnosti…buď poletím do údolí vlevo od trasy nebo zkusím napravo mraky na svahu. Rozhodl jsem se pro možnost „B“. Stoupání jsem tam nalétl, ale opět jsem to nemohl utočit a tak to dávalo jen 2,5 integrovaných. Nastoupal jsem jen nutné a přeskočil hřeben. Hned jak jsem přelezl hřeben, tak jsem hledal další možnosti. Letět na svah vlevo jsem zavrhl, protože jsem byl hodně vpravo. Na svahu byl nový mráček. Letěl jsem tedy k němu a….nic! Kopečky jsem nepřelétl. Stočil jsem se po svahu doleva. Nalétl jsem nějaké stoupání a udělal pět otoček v necelém dvoumetru. Zálibně jsem se díval na svah vlevo. No co naplat…musím pod mrak. Dva mám po cestě k třetímu otočáku. První jsem vůbec netrefil. Letěl jsem tedy k druhému. Dvě otočky mi stačily na to, abych pochopil, že tady mi pšenka nepokvete. Na otočák mi chybělo 300 metrů na MC 0. V tu chvíli jsem si ani neuvědomil, že nemám nastavené MC. Letěl jsem tedy na svah, kde byl otočný bod. Před otočným bodem jsem něco nalétl…neotočil! Letím otočit, mohlo by to vyjít na hranu sektoru. O pár metrů to nevyšlo a já pitomec letěl dál po svahu, místo toho abych se vrátil o kousek zpět. Dál to totiž také neneslo. Vracím se tedy zpět s nepořízenou a…..chat hlásí otočeno. Hurá!!! Jen jsem ztratil zbytečně, dvě a půl minuty. Kdybych to tam otočil ve stoupání, tak bych skončil v sektoru a bylo by to v pohodě.
Udělal jsem si dvě otočky a letěl dál. To už proti letěl Jerry (Y77). Let na ten velký svah jsem zavrhl i když jsem to chvíli zvažoval. Poletím trasu kterou jsem již jednou letěl. Není tam potřeba tolik výšky a něco se snad najde cestou. Stoupalo to a nakonec jsem nalétl i 5,5 m/s a dotočil do 1750 metrů a pokračoval. Objevil se přede mnou Luboš Faitz (LFM). Byl výš. Letěl jsem dál po svahu a sbíral výšku. Od svahu jsem se odpoutal až ve dvou tisících a letěl na otočák.
Po otočení znovu na svah. Y77 přede mnou níž. Na svahu to pak už bylo jen držení výšky a rychlejší let. Čekal jsem až na poslední svah před přeletem údolí. Y77 se mi někde ztratil(dotáčel) a právě mě předlétl LFM. Viděl jsem ho na PDA, ale okem jsem ho nemohl najít až do té doby než byl přede mnou. Na svahu to kopalo moc pěkně. Zpomalil jsem a nabíral výšku. Od svahu jsem se trhal v 1850 metrech. Tak a teď na dokluz. LFM mířil do proluky mezi kopci. Já si to zkrátím. Jo, prdinu…nevyšlo mi to a tak jsem musel závětřím tam kam letěl LFM! Sakra! Pak už to byla jen jízda. Valil jsem to přes poslední otočný bod domů.
Hodnocení:
Jsem rád, že jsem to zvládl. Hlavně první část. S druhou polovinou tasku už spokojený nejsem. Když bych odpočítal ty zbytečně zaletěné dvě a půl minuty, tak bych se dostal na dostřel k první pětce. Osmé místo je pěkné. V průběhu letu jsem si myslel, že to bude mnohem horší. Jak tak koukám, tak jsem uhájil osmé místo O deset bodů před Honzou Valáškem. 😀 Co se týká Tomáše Brotánka. Odletěl to super a pád kompu mu znemožnil odeslat IGC. Přimlouval bych se za uznání výsledku. (pravidla bohužel mluví jasně) Bude to na Erikovi, jak to posoudí. CSV má, určitě s TB někdo letěl. V tomto případě bych osobně volil výjimku. Pro mě je uznatelné moje celkové osmé místo. Vybojované až v posledních dvou dnech. Děkuji organizátorům a tvůrci tasku Radkovi. Skvělá práce, dobře jsem se bavil. Budu muset trénovat. 😀
Ještě vzpomínka na kamaráda, který nemohl tuto soutěž dolétat.
Gratuluji Martine. Sedla za 1.TP jsem se taky obával, vrátil jsem se na start, při druhém pokusu bylo celé údolí bez mraku, takže to k přeletu taky nebylo. Až při třetím startu už to vyšlo. Bohužel svahy na posledních dvou lezích už tolik nenesly, tak jsem byl rád, že jsem to dotáhl domů a přistál v 16:10 condořího času.