BGC Day 3


Start do třetího dne byl nejistý. Probíhala trojnásobná oslava, ale byla ukončena včas. Jen soustředění nebylo na profesionální úrovní. 😀 Pohled na briefing mi jasně naznačil jaká to bude dřina. Beskydy, Malá Fatra, Velká Fatra a Nízké Tatry. To byl výlet po kopečkách a to bude znamenat nejspíš větší úmrtnost. Jen jsem doufal, že bude více foukat.

Po postavení na grid jsem zjistil, že mi nefunguje ext.PDA. Tak jsem se ještě odpojil a podíval se proč. PDA připojené bylo s Condorem komunikovalo, takže chyba byla v XC Soar. Nehodlal jsem to hledat. Přihlásil jsem se znovu na grid, bylo překvapivě hodně lidí. Samozřejmě letět kopečky bez PDA bude mnohem těžší. Tak mi to nedalo a podíval jsem se na nastavení XC Soar a zkusil ho znovu připojit. Hurá, už frčí.

Jdeme tedy do vzduchu. Čekání bylo dlouhé. Dočkal jsem se a na druhý pokus jsem se chytil v lepším stoupání.

Hned po dostoupání jsem šel do pásky. Tentokrát start vyšel perfektně. Letím k prvnímu mraku. Jak je u mě zvykem, tak byl slabší. Přelétl jsem k dalšímu a ten už byl okolo dvou metrů. Startoval jsem z východní části startovního sektoru a tak jsem se stále držel východně od čáry. Také vzhledem k zakázanému sektoru, který trasa lehce protínala. Takhle jsem přeskakoval až k Malé Fatře. Chtěl jsem ještě dobrat než tam vletím. Bývá zrádná a tak jsem volil jistotu. Nalétl jsem dokonce čistou a tak jsem ji hned otočil. Bylo to slabší stoupání, tak jsem natočil 200 metrů a mazal na Fatru a hned pod mrak. Bylo to zklamání. Sice tam byl skoro pětimetr, ale jen na malou část kruhu. Nešlo to utočit. Takže výška, kterou jsem tam chtěl nabrat pro přelet Velké Fatry se nekonala. Pokračoval jsem tedy dál.
První stoupání bylo sice dobré, jen základna byla hodně nízko. Tak mi nezbylo než pokračovat dál a doufat, že se nerozpadne následující mrak. Konečně jsem se dostal do dvou tisíc a mohl přelétnout Velkou Fatru. Ještě jsem měl vyhlédnutý mrak s vysokou základnou. Výšku, pro vstup do Nízkých Tater a otočení prvního otočného bodu, budu rozhodně potřebovat. Jelikož mi dnes Termoska nějak nepřeje, tak se mi ten vysněný mrak rozpadl před nosem. Musel jsem tedy letět dál pod mrak, ne moc ideálně umístěný. Dvoumetr tam byl a tak jsem dotočil do dvou tisíc a vydal se otočit.

Byl jsem nad hranou Nízkých, ale musel jsem dotočit. Jinak bych nepřeletěl žebro. Stoupání silné a dostoupání rychlé. Potkal jsem Honzu Nyče. Pak jsem už mazal po celé délce nízkých bez točení. Dotáčel jsem až těsně před druhým otočným bodem, abych měl výšku na návrat.

Po otočení jsem ještě nebyl pevně rozhodnut kudy poletím předposlední leg. Nabízely se dvě varianty. Buď letět přímo, nebo se vrátit na Nízké. Zdálo se, že na tom nejsem zase tak špatně. Ještě nemám porovnání s ostatními, jak jsem na tom v tomto okamžiku byl. S Honzou jsme se ještě setkali pod jedním bídným stoupáním před opětovným vstupem do Nízkých. No a tady se to začal nějak kazit. Nejdříve jsem se nedokázal rychle rozhodnout, kudy to vezmu. Mířil jsem jižněji. Pak naskočila chmura severně a já tam zamířil. Zjistil jsem, že je mimo kopec a také to, že bez nafouknutí svahu nedám sedlo. Honza už tam byl a vypadalo to, že svah nese. Opravdu nesl a sedlo jsem přelétl. Na Chopoku se dalo dotočit, ale nedávalo mi to na celý kruh a tak jsem poposkočil vedle a dotočil do 2250 metrů. Zdržel jsem se tam víc než jsem čekal. Ještě jsem se protáhl dál. Byl tam krásný, vysoký mrak. Utekl za hranu než jsem k němu doletěl. Od té doby to byla pohroma na pohromu. První mrak jsem nedokázal ustředit. Další mě nechal dostoupat jen do 1800 metrů. Zatím co vpravo ode mne se dělaly nové chmury, tak přede mnou se to začalo všechno rozpadat. Nezbylo mi zamířit na Malou Fatru z výšky 1600 metrů, což bylo žalostně málo. Byl tam moc hezký mrak a tak jsem k němu hned zamířil. Bezva, dotočím, přeskočím Fatru a pomažu domů. Plán to byl pěkný, jen kdyby se ten krásný mrak nezačal rozpadat. Co teď…no nemám na výběr. Musím po Fatře a budu doufat, že na něco narazím. Nenarazil! Až na konci Malé Fatry jsem mohl dotočit. V beznaději v očích jsem naslouchal jak mi ostatní ulétli. Dotočil jsem dokluz a letěl domů. Ztráta byla opravdu obrovská.

Tentokrát se moc chválit nebudu. Možná za to může nesoustředěnost, ale spíš se přikláním k chybnému rozhodování. První leg proběhl docela dobře, až na malé nedorazy. Po Nízkých jsem mohl být rychlejší. Ovšem třetí leg se nepovedl vůbec. Za prvé jsem měl po Chopoku letět přímo, jelikož v mém směru bylo vše ztrátové. Na Malé Fatře se nedalo nic dělat a jak jsem tak odposlouchal, tak jsem nebyl sám, komu to tam nedalo. Bohužel to byla obrovská ztráta. Dlouhý let kolmo na trasu mě vzalo hodně času. Pak už nezbývalo než trpělivě dotočit. Dolétl jsem a to je hlavní. Jen ten pocit z letu není tak jako vždy, což je znát i z tónu reportu. Moje výkony mají nějak sestupnou tendenci a to se mi nelíbí. No tak snad příště Vás už proženu. 😀

BGC Day 2


Zdravím ze druhého dne Beskydy Gliding Cupu. Dnes nás čekala cesta do Jeseníků. V briefingu nebylo nic zajímavého. Scenérie je vcelku známá a tak nebylo nad čím přemýšlet. Tak jdeme rovnou na věc.

Po vzletu jsem se uchytil ve stoupání na hraně sektoru a posléze jsem se přesunul do středu a byl připraven hned odstartovat. Start se nepovedl, byl v malé rychlosti. To znamenalo, že jsem ani nenastoupal po startu. Když jsem dolétl pod první mrak, tak jsem měl jen 1300 metrů. Rozhodl jsem se vrátit. Po návratu jsem se nemohl uchytit do stoupání a tak jsem urychleně volil nový vzlet.

Takže vše znovu. Vzlet, nabírání výšky. Naštěstí jsem dostal Čmeláka, takže byl vlek rychlý. Přitom jsem sledoval čas. Všichni už byli na trati, dokonce i Kuenne (F9).

Start nebyl opět ideální, ale byl o něco lepší. Zamířil jsem pod první mrak. K mému překvapení jsem tam našel F9. I když jsem měl v plánu se ho držet, tak hned pod prvním mrakem jsem ho přestoupal. Bylo by kontraproduktivní se ho držet. Tak jsem se vydal dopředu. Dvě za sebou jdoucí stoupání měla sílu přes 2 m/s, což bylo fajn. Více mě těšilo, že mám F9 200 metrů pod sebou. Poslední stoupání bylo znatelně slabší, okolo 1,6. A Kuenne se z menší výšky vydal otočit. Byl jsem výš a tak jsem ho následoval. Registroval jsem novou chmuru po otočení.

Otočil jsem tedy za F9, ale ve větší výšce. Samozřejmě jsme se sešli pod tou novou chmurou. 1,8 m/s bylo dostačující. F9 asi 250 metrů pode mnou. V následujícím stoupání už jsem měl náskok přes 200 výškových metrů. Následující část druhého legu bylo trápení. Nebylo kde dostoupat, mrak se mi rozpadl a tak jsem se musel protáhnout dál. K dalšímu jsem doletěl ve výšce 1250 metrů. Navíc bylo stoupání slabé. jen 1,4. Dostoupal jsem jen 350 metru a letěl o mrak dál s nadějí, že tam bude něco silnějšího. Nebylo, byl ještě slabší. Nemohl jsem se dostat nahoru a tak jsem pokračoval. F9 byl ve větších problémech. Další stoupání jsem už vzít musel. Opět jen 1,5. Ovšem tenhle jsem dotočil. Kuenne stále 250 metrů pode mnou. Konečně jsem se zvedl, měl jsem skoro 2100 metrů. Pokračoval jsem do Jeseníků a tam dotočil opět základnu. F9 letěl doleva a já přímo na otočný bod. Po otočení se na svahu tvořila chmura. Na tu jsem se těšil.

Po otočení jsem tam hned zamířil. No bylo to velké zklamání, nemohl jsem stoupání vůbec najít. To byla velká čára přes rozpočet. Přeskočil jsem tedy kopce a letěl k jediné naději. Mrak na dalším kopci, Doufal jsem, že mi neuteče nebo nerozpadne. Doletěl jsem na svah v 11 stovkách. Pokud se nechytnu tak končím. Sice mě napínal a musel jsem ustřeďovat, ale nakonec jsem se zvedl. Ovšem Kuenne už měl mnohem menší výškovou ztrátu. Zde jsem udělal zásadní a špatné rozhodnutí. Zaprvé jsem odešel o chvilku dřív než jsem měl, zadruhé jsem zamířil nad linii trasy k jedinému novějšímu mraku. Kuenne a ostatní co byli v tom stoupání zamířili jižně od trasy a měli štěstí. Už po cestě jsem viděl jak tam naskakují chmury, to bych ovšem opět ztratil křižováním trati. Spolehl jsem se na ten můj. Něco přes 1,7 mi v daný moment stačilo. Jenže pod následujícím mrakem jsem ztratil minutu a půl, když jsem hledal stoupání. Stějně jsem musel pokračovat dál. A další rána, jen 1,4. A nikdo v dohledu. Bylo mi jasné, že hodně ztrácím. Čekal mě poslední dokluzový mrak. Ten dával 1,7 m/s. jenže mi chybělo více než 300 metrů na dokluz. Základna byla níž než jsem odhadoval. Tak jsem udělal ještě dva kruhy v dalším stoupání, bylo ovšem slabé a byla to spíše ztráta než zisk. Takže mi nezbývalo než zpomalit a jít na otočku.

Po otočení jsem letěl pomaleji a když jsem měl výšku na dokluz, tak jsem pozvolna zrychloval. Jenže Kuenne mě opět pokořil.

Hodnocení bude obtížnější, jelikož mám smíšené pocity. První a část druhého legu vycházela dobře. Pak následovala krize v polovině druhého legu. Vyčítám si i netrpělivost po otočení druhého otočného bodu. Možná, kdybych vydržel a více pohledal, tak bych to stoupání nejspíš našel. No kdyby byly v pr…ryby….znáte to. Další průběh si nevyčítám. Třetí leg byl spíš o smůle. Nechtěl jsem jít do rozpadů a doufat, že něco naskočí. Možná jsem mohl chvíli vyčkávat a pokračovat po trati a pak se rozhodnout. Kdybych letěl znovu, asi bych se rozhodl stejně jako při tomto letu. Každopádně na třetím legu jsem ztratil šanci na první desítku a možná bych byl i do pátého, ale to je příliš smělé tvrzení. Nakonec to je 12. místo. Trochu za očekáváním po prvním dnu. Doletěl jsem a to je důležité. Gratuluji všem.

BGC D1


Po prázdninové přestávce se opět setkáváme ve vzduchu. Tentokrát je to Beskydy Gliding Cup. Po tréninku minulý týden tady máme (překvapivě) den první. Podle směru větru mi bylo zřejmé, že to nebude částečná svahovka. Letí se sice po kopcích okolo Martina, ale směr větru není ideální. Trochu jsem ještě v briefingu mrkl na dokluz.

Po vzletu jsem zjistil, že ani síla stoupání není nic moc. No a o výšce základny ani nemluvím. Točil jsem na východní straně sektoru. Výšku jsem měl nedostačující pro rychlejší start. Proto jsem se přesunul na severo-západ blíže ke středu. Na hraně sektoru byl mrak. 1950 metrů už byla lepší výška pro start. A tak jsem se rozhodl odstartovat.

Jako vždy mi hned začátek nevyšel. Mrak ke kterému jsem mířil se rozpadl těsně před mým doletem. Už tak jsem neletěl ideální trasou a teď jsem musel křižovat trasu znovu. Navíc stoupání jen 1,6 m/s. No co naplat, tak aspoň má vysoko základnu. Cestou jsem se rozhodl ještě přitočit, bohužel opět ztráta času. Třetí už byl trochu silnější, okolo 1,9. Tam jsem se setkal s Kuennem (F9), Radkem (RUM) a dalšími. Zatím co já a RUM jsme letěli vlevo od trasy, tak F9 letěl vpravo a začal mít problémy a klesl až na hranici 800 metrů. Ještě před otočením jsem raději dobral ve třímetru a teprve potom letěl otočit. Byla to asi trochu ztráta, mohl jsem nejdříve otočit. Mrak se teprve tvořil.

Po otočce jsem chtěl ještě jednou dostoupat pod stejným mrakem, ale omylem jsem zamířil k jinému, samozřejmě slabšímu. Pak jsem pokračoval jižně na svahy. Podařilo se mi chytnout a dostat se vysoko, i když v druhé polovině bylo stoupání už slabší. Ještě jsem vzal jedno stoupání západně od Martina a pokračoval na Malou Fatru. Vytočil jsem do výšky 2100 metrů a pokračoval dál. Jenže po trase bylo čisto. Trochu jsem zvolnil. Zatím jsem mířil po trase a čekal, jestli něco naskočí. Pořád nic a tak jsem už pomalu přemýšlel o odklonu vpravo pod dva mraky. Bylo to trochu z trasy. Pak jsem periferně zahlédl chmurku vlevo a blíž. Ještě pár vteřin jsem vážil situaci. Zvolil jsem chmuru. Tam jsem prakticky v jeden moment sešel s F9 a EMA na stejné výšce. Chvíli jsem se držel za EMA, ale v jednu chvíli zpomalil a abych se vyhnul srážce, tak jsem musel přibrzdit. V ten moment jsem byl na pádovce a hup. Rázem jsem byl o téměř padesát metrů níž. V závěru se mi sice podařilo ztrátu trochu smazat, ale přesto jsem musel odcházet ze stoupání trochu později. Snažil jsem se F9 udržet v dohledu. Což se mi povedlo až k otočáku. Tam zatočil a já jako bambule taky. Další ztráta času, nic tam nebylo.

Po otočení jsme letěli spolu do prvního stoupání. Ačkoliv jsme byli ve stoupání prakticky v jeden moment, tak já měl průměr stoupání 1,96 a F9 jen 1,78 m/s. Což mě tedy udivuje. Pokračovali jsme spolu ještě k dalšímu, ale ten byl slabý. Já udělal zbytečně dvě otočky navíc a F9 jsem ztratil z dohledu. Mířil jsem k jednomu mraku blíže k trase. Vlevo byl nový mrak. Zamířil k němu Petr Sadík (63). Já stále váhal. Mrak se mi zdál už starý a tak jsem na poslední chvíli zahnul doleva. Bohužel se to nevyplatilo. Mrak dával jen slabě a tak jsme to vzdali a letěli dál pod čerstvou chmuru. Ta dávala naštěstí 1,9 m/s a tak jsem si vytočil 2000 metrů a to už stačilo na dokluz. Ještě jsem se protáhl pod několika mraky, abych měl ještě rezervu. Jak jsem tak klouzal, tak se mi přestávaly líbit kopce vpředu. Dostal jsem docela strach, abych to nezazdil a tak jsem zpomalil. 63 mě předletěl a to byl níž. Pak jsem jen sledoval jak přeskakuje přes stromy. Já volil raději jistější návětrnou stranu.

Po otočení jsem už valil téměř a později úplně na maximálce až do cíle.

No a teď takové shrnutí. Rozhodně jsem ztratil na začátku a to bylo klíčové. Pak ještě následovaly nějaké chyby a pozdní rozhodování, čímž jsem ztrácel i v závěru, kdy mě dolétl RUM. Překvapila mne docela velké procento nedolétnuvších. Jinak jsem měl let bez větších krizí. Pro začátek jsem rozhodně nečekal takový výsledek. Relativně malá ztráta devíti minut a celkové deváté místo. Takže ve finále mohu svůj let hodnotit kladně. Tak zase příště.

BGC Training Day

Zdravím létavci. Po delší době je tady další plachtařská soutěž, Beskydy Cup. Krom asi dvou Batohů jsem nic přes prázdniny neletěl, tak jsem využil možnosti zalétnout si trénink. Bude se létat s patnácti metrovou třídou a to si už ani nepamatuji, kdy jsem ji naposled letěl. Trénink jsem pojal opravdu jako trénink. Chtěl jsem potrénovat točení a přeskoky. Tentokrát nebude moc co popisovat, takže bude report velice krátký.

Nechtěl jsem při letu chodit níže než 1300 metrů. Tak jsem točil častěji. No častěji, jak koukám na porovnání s ostatními tak tam není rozdíl. Jak se během letu ukázalo, tak můj největší problém je právě točení.

Odstartoval jsem trochu později a ne zrovna ideální rychlostí. Není to závod, takže mi to nevadilo. Volil jsem jižní stranu sektoru. Chtěl jsem využít kopců, kde by mohlo být silnější stoupání. Ovšem od začátku jsem nebyl spokojen. Je pravda, že jsem měl stoupání okolo dvou metrů, ale stále jsem musel korigovat. První leg jsem se s érem seznamoval. Zkoušel jsem vztlaky a rychlost při točení.

Po otočce jsem si musel dát pozor hlavně na zakázaný sektor. Jako napotvoru jediný berný mrak byl na hraně tohoto sektoru. Přiblížil jsem si pohled, abych ho nešmrncnul. Vpravo naskočila chmura. Nebylo co řešit, zamířil jsem to k ní. V éteru se hlásili hodnoty stoupání přes dva metry a já byl rád, když jsem utočil 1,7 m/s. Neměl jsem snad ani jediné stoupání silnější, dokonce ani pod Kuennem. Byl jsem níž, tak jsem se ho nestihl chytit. Ještě jsem na něho pod pár stoupáky narazil, ale to bylo všechno. Před Jeseníky jsem se musel uhnout více na západ, pod mrak na úpatí. Neměl jsem výšku na přelet hřebene a vhodný mrak ve směru nebyl žádný. To mě hodně zdrželo, navíc to nebylo zrovna zázračné stoupání.

Konečně jsem otočil Praděd a valil zase dolů. Přeskokové rychlosti jsem volil rychlejší než z počátku. Přemýšlel jsem o protažení přeskoků, jelikož se mi zdálo, že točením ztrácím. To jsem viděl i na průměrce, která mi padla ze 110 pod stovku. No bylo to taky tím odklonem od trati. Nakonec jsem se rozhodl, že budu trénovat točení. Tedy spíš navazování do stoupání. Stoupání byla stále pod hranicí dvou metrů. Buď točím špatně nebo mám prostě na stoupáky smůlu. A musím přiznat, že mi to tedy moc nešlo. Průměrka se ovšem začala zlepšovat. Dostával jsem se postupně až na 103 km/h. Viděl jsem, že na tyhle podmínky je to málo a počítal jsem s velkou ztrátou. Ještě před předposledním otočným bodem jsem měl dokluz na MC 1,7. Rezerva nebyla velká, jen asi 60 metrů, tak točit na rychlejší dokluz nemělo smysl.

Dokluz byl bezpečný a v pohodě. Výsledek už tolik ne.

Pravdou je, že jsem nezávodil, spíš jsem se sžíval s Ventusem. Jeden trénink určitě nebyl dostačující. Bude to zřejmě vypadat tak jako v předchozí soutěži, že se budu s propadliště stěhovat postupně nahoru. Dá-li Termostka ovšem.

PS: Ještě se musím k něčemu přiznat. Kroutím nad tím hlavou ještě teď. Před startem jsem zabloudil. Normálně jsem se nezorientovat a letěl jsem na závětrnou stranu kopce. Čučel jsem na mapu, protože jsem byl úplně zmatený. Nepadalo to tam sice, ale stoupání tam taky nebylo. Tohle se mi snad ještě nikdy nestalo. Asi nějaký erekce na slunci. 😀

Raven Day 8


Uteklo to, už tady máme poslední den letošního Ravenu. Těšil jsem se a zároveň očekával, že to nebude nic lehkého. Už letmý pohled na mapku trasy potvrdil mé myšlenky. Chtěl jsem ještě zabodovat o osmé místo, které jsme měli v držení s Honzou Valáškem. Zpět k úloze. Již druhý leg naznačoval o co půjde. Přelet dost vysokého sedla ze závětrné strany. A to prakticky bez podpory svahu poblíž. Jen jsem doufal v podobnou sílu větru jako v předchozích tascích, ovšem čekal jsem opak. Celý příspěvek

Raven Day 7


Než začnu popisovat sedmý den soutěže, tak vám něco povím. Štvala mě výkonnostní stagnace. Hledal jsem příčiny. Udělal jsem si několik analýz svých letů a porovnával s nejlepšími. Příčinu jsem tušil. Nebyl to výběr trasy ani špatná pilotáž. Bylo to prosté a tušil jsem to. Vypadlo z toho, že jsem příliš opatrný. Prostě za těchto podmínek je můj styl nevhodný, prostě rychlé tasky mi nikdy neseděly. Proto jsem udělal jedinou věc. Prostě jsem si našel čas na jeden tréninkový let. Zalétl jsem si offline 5. den, kde jsem tušil velkou rezervu. Šel jsem v něm rychle a nesnažil se být za každou cenu vysoko. Jak to dopadlo? Výsledný čas mě posouval na druhé místo!!! Teď se již dostávám k předposlednímu dni soutěže. Celý příspěvek

Raven Day 6

Šestý den jsem chtěl zkusit trochu závodit. Jít víc na krev. Trasa ovšem vedla i přes rovinu. Bohužel jsem měl tentokrát na přípravu minimum času. Trasa byla tak jednoduchá, že ani nebylo moc možností nad čím přemýšlet. Tentokrát bude hodně záležet na momentální situaci na trati.

Vítr silný jako minule, takže svahy ponesou a termika taky není špatná. V přípravě také žádné potíže, tak hurá na vzlet. Po vzletu nebylo potřeba testovat podmínky. Odletová trasa byla stejná jako minule. Tak jsem si jen tak poletoval. Sledoval jsem přitom situaci na odletovém svahu, abych neudělal chybu jako minule. Celý příspěvek

Raven Day 5


Raven Competition je už za svou polovinou a dnes si zaletíme 5. den. Zahleděl jsem se do briefingu a začal přemýšlet o možnostech. Hlavně možnosti prvního legu, jelikož v jeho druhé polovině budou svahy nižší a nižší. Tak jsem si řekl, že to vyzkouším před samotným startem. Mohl jsem zvolit jen jednu možnost a tak jsem samozřejmě rozhodl vyzkoušel tu jistější. Jak se ukázalo, tak vítr bude silnější než minule. Byla to podobná trať jako na začátku soutěže a tak na třetím legu se musí trochu kličkovat. Hlavně jsem nechtěl udělat to co minule, kdy jsem přeskakoval ze strany na stranu. Předpokládám, když budu na druhém otočném bodu ve 2000, tak bych v údolí měl být v 1600 a to by mělo být v pohodě. Prostě poletím přímo. Jedno vylo jasné, bude to zase rychlé. Celý příspěvek

Raven Day 4


Čtvrtý den Ravenu byl předznamenán velmi smutnou událostí. Náš kamarád, spolupilot a účastník této soutěže Michal „Gene“ Brabec ve čtvrtek ráno náhle zemřel. Zradilo ho to největší co měl, srdíčko. Bylo mu pouhých 31 let. Teď už nám drží palce tam nahoře a tento let je vzpomínkou na Michala.

Kdyby nebylo této skutečnosti, tak bych asi ani neletěl. Právě od čtvrtka ležím…jasně, stejně bych letěl. Jen se nebudu stresovat a poletím si svým tempem, na závodění dnes nemám sílu. Potěšilo mě, jak byl postaven task. Tentokrát to bylo rozmanitější. Přelety údolí a více taktických možností, to mám rád. Dlouho jsem se díval do briefingu a zvažoval různé trasy. Nakonec jsem usoudil, že vlastně nevím jak poletím. Nechám rozhodnutí až na tu určitou chvíli. Celý příspěvek

Raven Day 3


Máme tady třetí den Ravenu a už od pohledu to vypadá na čistou svahovku. Zvážil jsem možnosti trasy a nepominul jsem žádnou možnost a žádné možné problémové místo. Celý let se vlastně bude odvíjet po stejné trase tam i zpět. To se mi zdálo jako jediná možnost. Letět rovinou, od prvního otočáku k druhému, by bylo rozhodně ztrátové.

Vítr dostatečný na slušné využívání svahů. Pominul jsem tedy kouknout i na termiku. Rychle jsem nahrál trasu do XCSoar nastavil FaceTrack. Vše to jde dnes hladce. Holky v klidu a kočky taky. Celý příspěvek