Soutěž Fatra Gliding Cup se nám blíží ke konci a tak tady máme předposlední den našeho snažení. I tentokrát jsem volil let bez technických vymožeností. Pohled do briefingu ukázal, že taktická příprava bude hodně jednoduchá. Tentokrát nás čeká let na placce bez podpory svahů. Jedinou věcí co může rozhodovat je, komu se podaří Malou Fatru přelétnout a kdo bude oblétávat. Dnes to tedy bude o pilotním mistrovství a dobrém odhadu vývoje počasí.

Po vstupu do Condora jsem klasicky natáhl task do XCSoar, zkontroloval počasí a vyrazil na grid. Tentokrát jsem nestál někde vzadu, byl jsem asi třetí v pořadí. Vzlet byl klidný a pohodový. Hned jsem pro jistotu zatáhl kolo. Stoupání se zdálo opravdu pěkné. Vypadalo to na rychlovku, což mě nevyhovuje. Bude to o přesné pilotáži a dobrém navazování do stoupáků. No a konečně správném volení přeskokové rychlosti. Já se rozhodl zvolit jistotu a tak se budu snažit držet vysoko.

Zvolil jsem si výhodné místo pro start, poblíž východní strany Velké Fatry. Proč? Protože by na jejích nafukovaných (slabě) výběžcích mohlo být silnější stoupání. Start mi vyšel na jedničku. Téměř maximální vstupní rychlost. Jen jsem to zvedal o pár vteřin dřív, ale to nehraje takovou roli. První mrak po cestě jsem využil k houpnutí a pokračoval k dalšímu. Ten byl už při náletu hodně silný. 3,7 m/s byla bomba a nakoplo mě to hodně dopředu. Takový začátek jsem ještě neměl. Většinou mě první mrak vypeče. Po rychlém dotočení základny následoval další přeskok. Jeden mrak jsem houpnul a pokračoval nad kopečky. Tentokrát už byl o poznání slabší, jen okolo dvou metrů. Euforie šla trochu dolů. Měl jsem možnost zahlédnout Luboše Faitze (LFM). Ten startoval dřív jak já. Byl jsem dost vlevo od ideální trasy. Na trase bylo čisto a tak jsem měl před sebou dva starší mraky a o kousek dál se dělal nový. Oba se zdály slabé a tak jsem se vydal k tomu novému. No opět to nebyla žádná sláva (2,1 m/s). Dostoupat jsem musel. Dál k otočnému bodu nebylo nic. Dobral jsem do necelých 2400 a vydal se na otočku.

Po otočení jsem letěl k prvnímu mraku. Tam byl Ruda Kalousek (R1K), Miro Kučera (MK7) a tuším i LFM, ale ten byl vysoko. Musel jsem se rozhodnout kterou stopu poletím. Začátek jsem volil trochu vlevo ke kopcům. Neměl jsem dobrý výhled do větší vzdálenosti. Zatím co Ruda letěl ještě víc vlevo. Vzal jsem první mrak v řadě i když dál byl nový a vypadal pěkně. Měl jsem 1700 a nebudu brát poslední mrak před dírou, nechal jsem si ho pěkně v rezervě. Zvedl jsem čumák a začal točit. Terno to nebylo, ale nebylo proč ustřeďovat znovu pod dalším mrakem. Při točení jsem sledoval vývoj na kopcích. Nebylo tam vůbec nic. Tak jsem musel pokračovat dál nížinou. Letěl jsem s MK7, který byl níž a kousek přede mnou. Ještě před (městem) Martinem jsem vzal jeden mrak. Na Kopcích nebylo nic. Výšku jsem měl 2100 a rozhodl se ještě dotočit, jelikož to dál k otočnému bodu bylo čisté a na Malou Fatru se mi to nezdálo výhodné. Ve stoupání (2,6) u Martina jsem dostoupal do dvou tisíc tři sta padesát a vydal se na otočku. Mrak který se náhle utvořil přede mnou mi ani neťukl a následující mraky byly až za otočkou. Tímhle stylem Malou Fatru nedám na přímo, říkal jsem si.

Otočil jsem a vidím jeden mrak dost vlevo. Viděl jsem ovšem Za Malou Fatrou tvořit nový. Zdál se mi blíž než nakonec byl. Čim jsem byl k němu blíž, tím dál se mi zdál. Tak a teď nastane důležité rozhodnutí. Už bylo jasné, že je mrak těsně za hranou, takže dost riskantní. Mohl jsem za cenu zdržení malou Fatru oblétnout zprava, případně na západní straně dotočit. Zkontroloval jsem výšku a rozhodl se na přeskok přímo. Teď jsem uznal, že jsem udělal dobře, když jsem u Martina dotočil. Vyšlo to docela v klidu. A hele LFM prakticky na stejné výšce. Na svazích jsem na nic nenarazil a tak jsem se musel stočit na jih a vzít mrak o kterém jsem měl pochybnosti. Sice jsem ho měl v záloze, ale nedokázal jsem odhadnout jeho stáří. Měl jsem jen 1400 metrů a nic dalšího výhodnějšího okolo nebylo. Dával okolo 2,3 a já trpělivě stoupal. Kouknu se nahoru a mrak vypadá stále dobře. Zezadu už na mě tlačili Helmut Kuenne (F9) a Radek Míča (RUM) a také Honza Nyč (JN). Navíc Radek hlásil 4,2 stoupání. Dotočil jsem do 2400 a vydal se dál. Přímo po trase nic nebylo a tak jsem se rozhodoval nad severní či jižní trasou. Na severu by mohlo být něco silného na svahu. Jižně byly menší svahy, ale dva mraky za sebou, ten druhý mladší. Letím tedy jižní stopu. První byl divný a tak jsem letěl k tomu novému, docela slušných 2,6. vydal jsem se dál přímým směrem k otočnému bodu. Byla tam řada mraků a rozpadů. Většina byla starých a opravdu se mi nechtělo vlétnout do pásma rozpadu. Když jižně naskočila chmura ,bylo rozhodnuto. Dávala okolo 2,3. Žádný zázrak. Ten první mrak v tasku byl hodně neopakovatelný. F9, RUM a JN jsem cítil už blízko. I když jsem letěl obstojně, stejně to na ty chrty za mnou nestačilo. Mám dotočeno, tak hurá otočit. Po cestě sleduji nový mrak a zapamatovávám si místo. Proti mě letí LFM níž a tuším Chernov AV7. Mám na ně ztrátu asi pěti kilometrů.

Po otočce jsem zjistil, že ten vyhlédnutý mrak je moc z trasy a tak letím po trase ke dvěma mrakům za sebou. Otočím první, mizerné. Nemohu to solidně ustředit. Všiml jsem si, že o kousek vedle točí někdo dole. Protáhl jsem se jen o kousek, ale také slabé. Pochopil jsem proč, byl jsem mezi dvěma mraky, jedním starším a druhým, který se ještě neutvořil. Přeskočil jsem pod druhý uvažovaný mrak. Potřeboval jsem 500 metrů k dokluzu. Dva celých sedm bylo o poznání lepší a já si pro jistotu dotočil o 150 metrů víc. Jsou tam ještě kopečky, tak ať nemusím moc oblétávat. Tlačil jsem co mi MC 2,5 dovolovalo. Někdo letěl dole přede mnou, teď si nevybavuji kdo. Před poslední otočkou jsem prolétával silným klesáním a tak jsem musel kontrolovat výšku.

Po otočení jsem to valil co to šlo a spoludokluzáka jsem předlétl. No musel jsem se mírnit už jsem byl na -30m, ale na rychlosti. Jupí jsem doma. Dokonce vedu před Lubošem LFM. Takový pohled se mi jen tak nenaskytne. 😀

Z prvního místa jsem se netěšil dlouho. Blížili se F9, RUM a JN. Všichni tři mě přeskočili. Pak ještě deBruin a Tornavi, který vypadl ze serveru. Samozřejmě i Holland, kterého jsem potkal po třetí otočce. Můj cíl byl do pátého místa, bohužel to neklaplo. Byl jsem ovšem nadmíru spokojen. Průměrka slušná a „nerva“ jsem měl jen z toho, abych čistě točil. Nezaostal jsem hlavně o tolik za nejlepšími. Držím průběžné šesté místo a to je po mé přestávce docela slušné. Gratulace všem, hlavně rychlíkům.