Alpen Pokal Day 8

AlpenDay8Je tady finále, poslední den Alpen Pokalu 2015. Ten pro mě ovšem nezačal dobře. Většinou před startem zkontroluji připojená zařízení. Vše z počátku bylo v pořádku, měl jsem čas, tak jsem si zkusil odstartovat. Ještě jsem se chtěl podívat na vyvážení a tak jsem do hry skočil ještě jednou a ejhle. Joy vůbec nereagoval, pedály ano. Odpojil jsem a připojil…nic! Deset minut do startu serveru. I když jsem zařízení odpojil, tak na liště Win stále byla. Pak zmizela. Zapojil jsem znovu, sice je USB zaregistrovalo, ale páčka myši ve Win nefungovala a na liště zařízení nebylo. Restartoval jsem komp a žádná změna. Skočil jsem do nastavení herních zařízení a tam vše fungovalo, ve Win ne! Tak jsem zkusil Condora, naštěstí vše fungovalo.
Připojil jsem se o čtvrt hodiny déle a tak jsem zkrátil standardní procedůru před startem. Ani jsem se neprotáhl na západ na konec svahu a svahoval jsem jen poblíž startu. Chtěl jsem odstartovat hned po otevření pásky a tak jsem se přesunul na start.
Natlačil jsem to na maximálku a pásku jsem o 11 metrů netrefil. No tak to jsem tedy….. No co naplat, znovu nastoupat a musím jít znovu. Tentokrát se start povedl a já mastil na první svah. Protáhl jsem to na něm a nasbíral pár metříků, pak jsem se přesunul na sever na vyšší kopce. Snažil jsem se nasbírat co nejvíce metrů a tak jsem letěl při svahu dost pomalu. Na druhém svahu jsem měl téměř to co jsem chtěl mít. Pak jsem ještě prolétl poslední před přeletem na první otočný bod. Před ním byl ještě mrak na svahu a tak jsem ho chtěl využít. Bohužel mi nic nenadělil. Byl zřejmě již za hranou. Škoda ten se hodil pro další průběh.
Na druhý úsek trati bylo jasné, že budu níž než jsem chtěl. Což se projevilo hned v prvním sedle. Bylo strašně dlouhé a veverky mi skákaly po křídle. Snažil jsem se udržet rychlost a modlil se, abych nechytl závětří. Byla to celá věčnost než jsem to prolétl. Povedlo se, ale musel jsem řešit co dál. Svah moc nedával a já řešil další možnosti jak dál. Další sedlo bylo nedostupné a tak jsem kopec musel obletět. Na dalším kopečku nastal klíčový moment. Sedlo které jsem považoval za banalitu bylo zalesněné! Bylo jasné, že tohle nedám. Jenže svah opravdu moc nedával a tak jsem ho prolétl tam a zpět. Při příletu k sedlu, který byl za rohem jsem zjistil, že to stále nestačí pro bezpečný průlet. Tak jsem to celé musel opakovat. Do této situace jsem na tom byl relativně stejně s Erikem(EP) a Martinem(CCC). Což je viditelné na screenu analýzy IGC. Byli jsme tam stejně, jen já níž a to rozhodlo. Zde jsem hodně ztratil. Po té co jsem se protáhl už šlo vše bez komplikací. Pokračoval jsem na druhý otočný bod. U otočného bodu jsem potřeboval nabrat co nejvíce výšky. Docela mě při analýze překvapilo, že ti nejlepší letěli po otočení na jih. Sice jsem při přípravě o tom také na moment zauvažoval, ale nezdálo se mi to efektivní. Po porovnání IGC to vyšlo asi nastejno.
Pokračoval jsem tedy přímější cestou. Protáhl jsem se zpět okolo svahu a pak jsem zamířil na další. Docela dával a na jednom místě jsem zatočil, ale už mi mrak utíkal za hranu. Táhl jsem to dál po svahu a zvažoval, kdy se odpoutat a letět na jih na vyšší hřeben. Tam mi to samozřejmě nedalo na přelet sedla a tak jsem musel trochu dosvahovat. Protáhl jsem se až na konec svahu, kde to slušně zvedalo a poté jsem zamířil opět na jih na další hřeben. Na něj se mi podařilo dolétnout asi nejvýše za celý průběh soutěže a tak to i docela neslo a nemusel jsem se vyhýbat tolik nepříjemným výběžkům. Tady jsem volil ze dvou možností. Buď se odpoutám po první části a poletím přes svahy jižně nebo se ještě protáhnu a tyto svahy obletím. Rozhodl jsem se při pohledu na situaci pro první možnost. Výšky bylo dost. Tak jsem se vydal na poslední otočný bod podle svahu. I na těchto svazích jsem byl nejvýše co se týká celé soutěže a tak jsem mi letělo dobře. Startoval jsem asi o 11 minut později než Erik a tak jsem si začal hlídat čas jeho doletu. Dolétával jsem k údolí, kterým pak poletím do cíle. Když dolétl Erik bylo jasné, že budu tak o sedm až osm minut pomalejší, ale cílem neprolétl ještě CCC. Tam ta ztráta nebude taková. Dolétl jsem na poslední otočný bod a proti mně letěl Helmut. No trochu mě zamrazilo, protože startovali až po mě. I když jsem počítal s tím, že zaútočí na moje průběžné 4. místo. Nenechal jsem se vycukat a raději jsem si pohlídal výškovou rezervu, protože závěr se letí závětřím. Vše se povedlo a já splnil hlavní úkol. Doletět.
Měl jsem v určité fázi problém a ztratil jsem docela dost, ale až na tento moment proběhl let v klidu a pohodě. Jak se zdá tak asi top 10 letělo po druhém otočném bodu na jih. 🙂 Když mám zhodnotit celý průběh soutěže, tak jsem nadmíru spokojen. Rozhodně jsem nečekal umístění v první pětce. Myslel jsem si na umístění do desítky. Stinnou stránkou soutěže je hodně havarií. Nebylo to vinou špatných tasků, spousta pilotů je zvládla bez problémů. Je to o zkušenostech. Jinak se létá rovina, kde prakticky nic nehrozí a jinak hory, kde se musí dbát více na bezpečnost. Samozřejmě také hraje roli i špatná příprava před letem. Do hor bez přípravy se letět nedá, to je základ! Létání v horách je krásný zážitek, ne boj o život. 😉 Při dalším létání se těším na viděnou.

Příspěvek byl publikován v rubrice AlpenPokal a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *