ZoborGlide Day 7

Zobor_D7Poslední den ZoborGlide Cupu 2015 je tady! Příprava byla trochu komplikovanější, protože jsem měl na starost dceru. Nakonec jsem ji na spaní „půjčil“ babičce a dědovi. 🙂 Domů jsem doběhl o čtvrt hodiny déle než jsem chtěl. Příprava jako vždy. Naklepat do ext.PDA data, následovala prohlídka trasy. Oříšek byl zakázaný prostor nad elektrárnou, který trasa protínala dokonce dvakrát. Jednou na prvním úseku a podruhé na třetím, tady to bylo zákeřné, protože už to bylo už na dokluzu. Proto jsem neponechal nic náhodě a napsal jsem si cedulku: „VOLE ZÓNA“ a tu jsem si umístil tak, abych ji měl před očima celý let. Taktika byla jasná. DOLETĚT! Dopředu jsem se, v celkovém pořadí posunout nemohl, za to dozadu ano!
Po vzletu jsem chtěl hned otestovat průchod mrakem a tak jsem vyhledal mrak před rozpadem. Ukázalo se, že to tentokrát nepůjde. Mraky byly hustší a nedalo se stoupat výš a když už se dalo, tak to nestoupalo. Nezbývalo než vyhledat ideální mrak. Nebylo to jednoduché. Kvůli zóně jsem se rozhodl startovat severněji, jenže v době startu žádný výhodný mrak nebyl, kde jsem potřeboval. Odstěhoval jsem se na severní cíp startovního sektoru a tam odstartoval.
Startovali jsme zhruba ze stejné výšky okolo 2000 metrů. Pokud beru porovnávané piloty Erika Pražnovského (EP), na screenu modrý a Helmuta Kuenneho (F9), na screenu zelená. Po třetině prvního legu se ukázalo, že startovat ze severu nebyl dobrý nápad. Ve směru otočného bodu bylo čisto. Musel jsem stejně zabočit vpravo a tím jsem dost ztratil. Aby toho nebylo málo, tak jsem špatně odhadl mrak, který se nakonec ukázal být v zakázané zóně nebo přinejmenším na hraně. To jsem neriskoval a letěl až k dalšímu. Stoupání 2,9 m/s bylo pro začátek dobré. Před otočením jsem ještě chtěl dobrat. Jenže stoupání bylo mnohem slabší než předchozí a tak jsem udělal hloupost a ještě zkusil další, dopadlo to stejně a jen jsem se zdržel. Ten druhý stoupák jsem točit nemusel. Na otočáku jsem byl současně s Erikem, Helmut byl už trochu napřed.
Druhý úsek se letěl nad kopečky a tak teď jsem musel vyhledávat mraky dobře umístěné a pokud možno nerozbité terénem. Docela to šlo, jen síla stoupání nebyla o moc lepší. Zhruba v polovině druhého úseku jsem měl trochu krizi. Mraky se mi rozpadaly před čumákem a já směřoval do kopců. Rozhlížel jsem se a vyhledával únikové trasy do údolí, abych se tam někde nezavřel. Poletím rovnou za nosem a na té hraně by mohlo něco být. Bingo! V čistém jsem našel solidní stoupání, ale bohužel jsem jeho sílu moc nezúročil, na chvilku jsem z něj vypadl. Pokračoval jsem dál a za koncem druhé zakázané zóny jsem viděl mrak a vypadal na silné stoupání. Zvažoval jsem jestli se vyplatí uhnout. Výška základny byla vysoko a dobré umístění mi dalo jistotu, že se to vyplatí. Vyplatilo, v průměru asi 3,3. Jen kdybych to utočil a držel alespoň na čtyřce, mohlo to být lepší. Chtěl jsem si dotočit maximum ještě po větru před otočením. Možná to nebyl až takový nápad. Navíc pode mne přilétl EP a Honza Nyč (JN), kteří startovali později než já. Což mi moc nepřidalo. Ne že jsem vlastně nikoho cestou nepotkal, navíc mě dolétavají. No vlastně se proti mně dva řítili po jejich otočení.
Otočil jsem a mazal dál. Držel jsem se hrany kopců a vyhledával nejlepší pro další dostoupání. U prvního pěkného jsem potkal Miloše Kocha (MK), byl ještě o něco výš, ale dohnal jsem ho. Stoupání jsem neudržel ideální, ale bylo solidní. Druhý na dotočení pod mraky s vyšší základnou byl o malinko slabší, ale do tří metru jsem se vešel. Dostoupal jsem do 2150 metrů a vydal se na další přeskok. Tady jsem zvažoval, jestli neletět víc vpravo, což udělal F9 nebo držet trasu. Za mnou už se tlačili EP a JN a tak jsem držel trasu. Na dokluz chybělo asi 1300 metrů. První mrak mi nevyšel, pořád jsem musel korigovat točení. Po dotočení mi chybělo ještě 800 metrů. To není moc dobré. Buď budu muset točit dvakrát nebo letět závěr pomaleji a hlavně, pozor na zónu! Dvakrát jsem si při přeskoku houpnul a už chybělo jen 600 metrů. To by se už dalo na jeden stoupák. Samozřejmě dokluzové stoupání nestálo za nic a tak jsem ještě ztratil. F9 už byl na dokluzu a ke mně přilétl JN skoro ve stejné výšce. Prekérka! Chybělo mi po dotočení stále 150 metrů. Mohl jsem si houpnout jen jednou. Stále -60 m! Letěl jsem pomaleji a hledal mrak k houpnutí mimo zónu, ke které jsem se blížil. JN se mi ztratil. To jsem ještě netušil jakou chybu udělá. Samozřejmě zapomněl na zónu a nadělil si 282 trestných bodů. JN mě sice opět míjel, ale už s vědomím, že se připravil o hodně dobrý výsledek. Dvakrát jsem si houpnul a měl jsem dokluz s +60 na dokluz.
Čekal jsem opět průměrný výsledek, ale tentokrát to byl můj nejlepší výkon v celé soutěži. Za vítězem Helmutem Kuennem jsem zaostal „jen“ necelých osm minut a na druhého Martina Dvořáka jen něco málo přes tři minuty. Dalo mě to na čtvrté místo po zaváhání JN. Možná je to tím, že všichni letěli na jistotu a ani rozdíl mezi sílou stoupání nebyl tak velký jako obvykle. Díky chybě Honzy Nyče jsem se posunul na šestou příčku celkového pořadí. Gratuluji vítězi Eriku Pražnovskému, druhému Martinu Dvořákovi a třetímu Tomáši Brotánkovi. Super výkony borci. Helmutovi nevyšel jeden task a skončil celkově až osmý. Děkuji za super soutěž a těším se na příští Alpen Pokal. Na hory se těším. Letu zdar! 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice ZoborGlide a jeho autorem je Martin Semrád. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *