Nad briefingem pro šestý den jsem přemýšlel docela dlouho. V externím PDA jsem měl data vložená hned a tak jsem se soustředil na taktiku. Zvažoval jsem různé trasy a hlavně jsem si musel vtisknout do paměti zakázanou zónu po druhém otočném bodu. Na startu jsem chtěl zopakovat to, co minule. Najít mrak poblíž startovní čáry s co nejvyšší základnou. Na druhém legu jsem chtěl využít svahu vlevo od trasy. Na druhém jsem zvažoval let vpravo od trasy přes kopce, ale to jsem si nechal otevřené podle situace na trati. Tak jdeme na to!
Po vzletu jsem byl nemile překvapen z docela slabých stoupáků. Až ten třetí byl hodnotnější, ale byl na opačném konci startovacího sektoru. Dal jsem se do vyhledávání vhodného adepta. Mám ho! Ukrýval se za starším mrakem a byl o dost výš. Výšky jsem měl dost a tak mi nevadilo, že se jevil před rozpadem. Byly asi jen čtyři minuty před startem tasku. Vítr mě krásně snášel ke středu sektoru a blíž k startovní čáře. Jen se mi nelíbilo, že ten mrak objevilo i pár dalších pilotů. 😛 Minuta do startu a mrak začal řídnout. Opatrně jsem ho prostoupával až začalo stoupání slábnout. V tu chvíli jsem měl 2294 metrů, výš už to nepůjde a tak jsem se vydal na startovní čáru.
Odstartoval jsem z výšky 2228 metrů, to bylo o dvě stě metrů víc než z jaké výšky startoval Kuenne (F9) a Petr Sadík(63), ten startoval dokonce ještě níž. Start se vyvedl suprově, ale na trase nebylo moc mraků pro houpnutí. Z té výšky by to mělo v pohodě dát až na první otočný bod. Opravdu to vyšlo a na otočném bodu jsem měl přes třináct set metrů.
Po pár kilometrech za otočným bodem jsem poprvé dotáčel v téměř třímetrovém stoupání. V tu chvíli jsem vedl před oběma popisovanými. Vybral jsem tentokrát tyto dva piloty pro porovnání. Dostoupal jsem do 2070 metrů a tentokrát bylo mraků dost a razantně jsem delfínoval, abych prodloužil dolet. Mohl jsem to vzít i přes zakázanou zónu, jelikož jsem měl dost výšky. Zakázaná zóna byla do 1500 metru, ale raději jsem letěl jen okrajem. Jistota je jistota. Dotáhl jsem to až k prvním kopcům. První pokus o stoupání nevyšel a tak jsem si vybral mrak vlevo od trasy. Vybral jsem dobře, dávalo to tři metry a dostup byl necelých dva tisíce metrů. Letěl jsem podle dopředu dané taktiky a stále jsem ještě vedl. Průměrka vypadala víc než solidně. Ti dva letěli po přímější trase. Asi po třetině druhého úseku mě začali dotahovat. Měl jsem vybraný mrak nad svahem, který vypadal dost dobře. Tetelil jsem se blahem, jak to vychází. To jsem neměl dělat! Netrefil jsem ho! No a bylo po radosti. Musel jsem narychlo hledat nový k dostoupání a bohužel moc na výběr nebylo. Letěl jsem dopředu a chytil stoupání jen 2,2 m/s. Dostoupal jsem přes patnáct set metrů a popolétl k mraku, který se jevil na svahu. Zklamání, jen hodně slabé stoupání, udělal jsem čtyři okruhy a bylo po náskoku. Ti dva nastoupali na svahu a já to netrefil. F9 se vydal vlevo na druhou stranu údolí. Normálně bych tam neletěl a ani by mě to nenapadlo a on asi věděl proč. Já s 63 letěl po trase. Houpl jsem tam jedno silnější stoupání, ale neotočil jsem ho. Letěl jsem ještě kousek dál, abych protáhl přelet a netočil moc často. Jenže jsem dostal jen 2,2 m/s a oni měli silnější a tím se dostali kousek přede mě. Viděl jsem novou chmurku která naskočila vedle a tu právě točil 63, který startoval dvě minuty po mně. Petr tam vytočil 2200 metrů a tím získal velkou výhodu. Já už to valil na kopce nad Martinem a doufal v pětimetr. Byli jsme tam současně, pokud beru současný start. F9 letěl hned na otočák za kopcem a já točil nejdříve třímetr a o kousek dál čtyřmetr. 63 se dostal kousek přede mne. Ale ztráta byla naprosto minimální na oba.
Po otočení jsem viděl naskočit mrak přímo ve směru a letěl jsem k němu. Dopustil jsem se druhé chyby, opět jsem stoupání netrefil. Tentokrát to byla velká chyba. Na svahy vlevo jsem se bál, tolik výšky jsem neměl a nepředpokládal jsem, že by moc nosily a mraků tam moc nebylo. Co naplat musel jsem se vrátit a to byla velká ztráta. Navíc to stoupání bylo slabé. Zpytoval jsem svědomí a díval se jak průměrka jde do háje. Vyhodnotil jsem situaci. Na kopce nepoletím, poletím údolím, kudy letěl F9 na druhý otočák. To jsem samozřejmě nevěděl. Hned první stoupání mě ujasnilo proč. Tři a půl metru integrovaných, ale určitě se z toho dalo vytáhnout mnohem víc, kdybych to ovšem dokázal utočit. Zkontroloval jsem DDH. Chybělo více jak 600 metrů. Pod následujícím mrakem jsem potkal Erika, jen jsem houpl. Další stoupání 2,3 nebylo ideální, ale stačilo by na dokluz, jen kdyby mi stále někam neuhýbalo. Erik jen prolétl nade mnou. Tak a měl jsem dokluz. Nasadil jsem rychlost na dokluz. Protahoval jsem to pod mraky, abych mohl ještě zrychlit. Najednou koukám 63 s Erikem točí a jsou o něco výš než já, hlavně 63. Pak mi to došlo. Neměl jsem nastaveno na dokluz, ale na třetí otočný bod. Kdyby to šlo, tak bych mlátil hlavou o stůl, ale bránil mi v tom joy. Překlikl jsem na cíl a zjistil, že mi chybí 250 metrů. Zjistil jsem situaci přede mnou. Tři nebo čtyři mraky na trase a ten poslední právě naskakoval. Musel jsem samozřejmě zpomalit. Houpal jsem mraky jeden po druhém a ten poslední jsem si nechával, jako jistotu, kdyby to nevyšlo. Vyšlo to, sice jsem neletěl tak rychle jak jsem chtěl, ale dokluz jsem měl. Přes mě se přehnal 63, za chvilku Erik a jako třetí Martin(MK1). Celou cestu na třetí otočák a do cíle jsem si opakoval, jak jsem mohl udělat takovou začátečnickou chybu. Dokluz už byl jen formalitou, jen jsem si dal pozor na stromy.
Pokud mám hodnotit svůj výkon, tak po druhý otočák šlo vše vcelku dobře. Netrefení stoupání po druhém otočném bodu byla velká ztráta a fatálka na dokluzu, za to se fakt stydím. Ještě, že jsem potkal ty dva, jinak bych si toho všiml až po otočení. No vlastně bych sedl na otočáku. Mohl to být dost dobrá výkon, takhle to je opět jen průměr.