Sešli jsme se tady u reportu z pátého dne Alpen Pokalu. Tentokrát byl připraven záludný task s části rovinné a části kopcovité. Vítr nám trochu klekl, tak to v kopcích nebude s takovou podporou. Měl jsem to tentokrát trochu komplikované. Nemohl jsem letět večer a tak jsem to musel zvládnout sám odpoledne. Přípravě jsem věnoval dost času a procházel jsem jednotlivé části a zvažoval jejich možnou přínosnost, či ztrátovost. Každopádně prvotní plán byl dobrat ještě co nejvíce v kopcích, kde by mělo být stoupání silnější a v rovině se držet nahoře. Zvažoval jsem i nejkratší návrat do kopců, ale rozhodnutí jsem nechal až na aktuální situaci.
Po vzletu jsem, jako vždy, letěl na svah západně od letiště. S překvapením jsem zjistil, že svahy nosí solidně i přes slabší vítr 10 km/h. Tam se zrodila taktika pro start. Líznout startovní sektor na západě a vrátit se na startovní svah a co nejvíc nastoupat. Tuto taktickou variantu zvolil nejspíš každý.
Hned první start vyšel na jedničku, ale na svahu se to ukázalo slabší než před startem a zdálo se mi, že se tam zdržuji moc dlouho. Rozhodl jsem se, zkusit start znovu. Tentokrát mi start nevyšel vůbec. Tak dostoupat a jedem znovu. Tentokrát vyšel start i stoupání, ale neměl jsem trpělivost. Dostoupal jsem jen do 2100, což byla chyba. Vydal jsem se na trať a vybral první mrak pro další dostoupání. To bylo zklamání. Ani ne 1,5 m/s, zřejmě jsem neodhadl jeho umístění. Letěl jsem tedy k dalšímu. V tu chvíli se začal tvořit nový mrak nad kopcem. Pod původním mrakem mi vyskočila ručička vária na 4 m/s a já neotočil, letěl jsem dál k chmuře. Sotva se vário hnulo, asi tak na 2 m/s. Hořce jsem litoval, že jsem neotočil ten předcházející. Musel jsem k mraku do roviny a to je dost velká ztráta, protože se tam s moc silným stoupáním počítat nedalo. Také průměr 1,5 byl toho důkazem. Dostoupal jsem do 1850 metrů a pokračoval na otočku.
Po otočení jsem se hned dal pod mrak s průměrným stoupáním 1,8. Tady byl klíčový moment. Rozhodování o návratu do kopců nebo letět trasu. Jonas Angenendt (JO), pozdější vítěz, volil variantu návratu do kopců. Erik (EP) i Martin (CCC) zvolili let po trase. Stejně tak nakonec i já. Jenže mnou vybraný nový mrak za jezerem skoro nic nedával, nemohl jsem ho řádně ustředit. Tady jsem udělal další chybu. Nad menším svahem vpravo se tvořil mrak, ale já zamířil přímo pod starý. Ten mě nevzal a to jsem měl již jen 1260 metrů. Ten mrak nad svahem byl už ztracen a tak jsem musel i přes malou výšku do kopců. Tam jsem dolétl v 1000 metrech, ale svah dával. Sice ne moc, ale stačilo to na záchranu. Na jeho konci jsem měl 1260 metrů. Bylo to méně než jsem na tomto místě plánoval. Zamířil jsem na jihozápadní svah níže pod tratí. Byl tam mrak a tak jsem doufal v pořádný zved. Byl tam, nahobloval jsem tam výšku 1700 metrů. Byl jsem za to rád, jen to bylo málo pro pokračování taktického plánu. Protože původní místo kde jsem se chtěl dostat na vysoké kopce vypadalo jinak než na mapě. Tímto způsobem letěl CCC. Nemohl jsem tedy letět vrchem, tak jsem musel severně okolo. Zkusil jsem mrak po cestě a docela dobrých 2,5 metru. Dotočil jsem téměř do 2200 metrů a následně jsem letěl na jih k prvním vysokým hřebenům. Svah nosil krásně a tak jsem mohl přelétnout k hřebenu, který vedl až k druhému otočnému bodu. Ještě tady jsme na tom byli (JO, EP, CCC a já) skoro totožně. Jenže já udělal další chybu při příletu na tento hřeben. Místo abych zkusil svah a případně homoli oblétl, tak jsem letěl k mraku na jihu. Samozřejmě nestál ani za řeč. Stačilo to ovšem pro let přes sedlo. Svahy opět nosili a já naklouzal až do 2500 metrů. A zamířil otočit.
Po otočce opět rychle na svah a znovu nabírat výšku. Šlo to jako po másle a tak jsem mohl přelétnout na další svah ve výšce opět 2500 metrů. To už jsem letěl rychleji. Vracel jsem se stejnou cestou a na konci druhého hřebene jsem zamířil na cílové svahy. V pohodě jsem to doklouzal až do cíle a to jsem dokonce mohl letět skoro na maximálce.
Průměrka vypadala celou trasu špatně, až na posledním legu se začala lepšit. Vytáhl jsem ji na 130,5 km/h. Odhadoval jsem, že se to dalo letět okolo 140 km/h. Po kontrole výsledku jsem se hledal dole a s překvapením jsem se našel na třetím místě s velice dobrým bodovým ziskem. To je pro mě úspěch. Jen ten Martin Dvořák je k neporažení, ale tentokrát jsem porazil Erika i Helmuta. Nakonec přes to trápení jsem spokojen. Tak zase příště. 🙂