Třetí den měl být oddychový, alespoň takovou jsem měl myšlenku při stavbě trati. Dopustil jsem se chyby při umístění prvního otočného bodu, který se ukázal 1 km od kraje scenérie. Což by mohlo způsobit problém. Martin Dvořák task upravil a změnil k nepoznání, zůstal jen druhý otočný bod. Samozřejmě mi větší obtížnost nevadí. Myslel jsem na „důchodce“. 😀
Tentokrát jsem se rozhodl startovat mezi prvními. Možná to nebyl až tak dobrý nápad. Hned na startovním svahu jsem udělal jednu chybu. Neoblétl jsem výběžek a letěl přímo za ním. Sice jsem byl rychlejší, ale na konci svahu mi chyběla výška a to minimálně 100 metrů. Ještě jsem se rozhodoval jestli si start nezopakovat, ale nakonec jsem pokračoval. Jen o něco pomaleji než jsem měl původně na mysli. Nabral jsem tím menší ztrátu už na přeletu k svahům vedoucím k prvnímu otočnému bodu. Let po svahu z počátku nebyl ziskový. V druhé polovině to začalo lézt více a já udělal několik zářezů na jihozápadních svazích. Sice jsem víc nastoupal, ale zase prodloužil trasu a tak jsem Mírně ztrácel na Erika (EP) a Kuenneho (F9), které vidíte na screenu. Před Innsbrukem jsem se více protáhl po svahu a nabral rozhodující výšku, 2660 metrů, i za cenu mírné časové ztráty. Na otočném bodu jsem měl ztrátu tři a půl minuty na EP i F9.
Po otočení jsem letěl údolím, nehodlal jsem riskovat nějaký zásek na slepých hřebenech. Letět vlevo po svazích se mi moc nezdálo. Obával jsem se, že zdvih bude menší předchozí opadání v závětří. Letěl jsem tedy pomaleji, abych šetřil výšku. Jak je vidět z analýzy tak jsem neztratil časově, ale na krátkém návětrném svahu, těsně za polovinou druhého legu, jsem byl o sto metrů níže. Což podle mého názoru rozhodlo o dalším průběhu. EP a F9 zvolili pravé svahy a já nasluněné levé. Jak se ukázalo, tak pro EP a F9 to bylo výhodnější. Jelikož na konci tohoto svahu jsem byl níž už o 200 metrů. Špatně jsem to odhadl. Vlevo svahy nedržely, zatím co vpravo ano. Výška pak byla rozhodující při nabírání výšky na přelet hřebenů k druhému otočnému bodu. Tady bylo odlišné, jak jsme to letěli. EP nabral hned zpočátku svahu a tím získal rozhodující náskok. F9 zvolil až následující svah a kupodivu to tam lezlo dost. Já se musel protáhnout dál po svahu a příliš dlouhém traverzem jsem nastoupal do výšky 2680 metrů. Když to tak vidím, tak to bylo asi zbytečné. Byla z toho ztráta už 9 minut na EP a 5 minut na F9.
Pokračoval jsem pomaleji, chtěl jsem mít co největší výšku na dalším důležitém svahu. Sedlo tam bylo totiž hodně vysoko. Záměr se mi podařil, ale měl jsem tady dobrat v jednom silnějším zvedu. Myslel jsem si, že to vyjde. Na začátku svahu jsem měl 2200 metrů a to jsem se domníval, že ještě naberu než doletím do sedla. No nenabral, naopak jsem sto metrů ztratil. Pokusil jsem se dobrat, kde točil Raczynski, ale nějak to bylo neefektivní. Čekal jsem, že by mi to mohlo dát, ještě nedalo. Musel jsem ještě traverzem nastoupat, ten poslední už byl asi navíc a zbytečně jsem se zdržel. Konečně jsem byl za sedlem. Zhruba v půlce třetího legu mi narostla ztráta o minutu. Po odpoutání od tohoto hřebenu jsem zvažoval možnost dostoupat na návětrném vysokém svahu. EP tam nastoupal 500 metrů a udělal dobře. Já jsem odhadoval, že to v pohodě dá i přes to sedlo u přehrady. Opět jsem se mýlil, sice to dalo, ale musel jsem hodně zpomalit. Na třetím otočném bodu jsem měl ztrátu devět a půl minuty a pak jsem udělal fatální chybu. Když jsem si dělal přípravu tak jsem
byl připraven obletět cíp svahu vpravo a to jsem také udělal. Až z poletové analýzy jsem zjistil, že se to dalo letět přes tento svah a zkrátit si tak trať. Vůbec jsem si to pohledem nezkontroloval, když jsem otáčel. Měl jsem totiž o něco málo větší výšku než EP a F9 na otočáku a oni to přeletěli. Tímto se mi ztráta natáhla na 14 minut. Opravdu trapná chyba.
Připravil jsem se o umístění v elitní desítce, protože by mi to dalo na 8. místo, takhle z toho bylo až 12. místo. Chyby už jsem popisoval, tak pro shrnutí. První leg jsem letěl moc pomalu, ve druhém jsem špatně odhadl nosnost svahů. Ve třetím to docela šlo až na jeden zbytečný traverz. Chyba po otočení mě mrzí, byl jsem příliš upnut na záměr a vůbec mě nenapadlo se podívat na přímější trasu. Co mrzí je počet havarií. Dvanáct havarií je opravdu hodně. Létání a hlavně točení na svahu má svá specifika. Musí se stále držet rychlost. Pilot nemá viditelný horizont a tak před strachem ze střetu se skálou hodně tahá. V turbulentním stoupání to pak znamená jediné. Přetažení, pád po křídle a havárie! Pokud máte rychlost, tak je utažení zatáčky před svahem jednoduché, pokud ji ztratíte, tak už s tím neuděláte nic. Příště více opatrnosti. Děkuji za pozornost. 😉