Příprava na třetí den probíhala bez problémů. Trochu jsem přemýšlel kudy a jak letět. Hlavně tam, kde to bylo kopcovité. Počasí se zdálo stejné jako v předchozích dnech, tak by to mělo být bez problémů. Po vzletu jsem vybíral co nejbližší mrak ke startovní čáře. Nakonec se udělala chmura přece jen blíž startovní čáře. Odstartoval jsem asi z 1830 metrů. Protáhl jsem to pod mraky a vybíral vhodný mrak pro první dotočení. První mrak nebyl nic moc. Dotočil jsem jen do 1600, protože v dálce naskočili nové mraky. Srovnal jsem to k jednomu z nich a najednou jsem slyšel v sluchátkách ten strašidelný zvuk zaseknutého vária. Obrazovka zčernala a poté nastala modrá smrt. Podíval jsem se na hodiny. Čtvrt hodiny do konce join time na posledním serveru. PC jsem restartoval natvrdo, abych to urychlil. Bylo mi jasný, že můj stařičký komp to nejspíš nezvládne. Dvě minuty před koncem join, jsem se přihlásil. Uf stihl jsem to. Rychle nastavit éro a skok na letiště. Načítáme, načítáme……a server mne vykopnul. Konec, beznaděj, nas… Napsal jsem to Erikovi, aby věděl co se stalo. Erik byl tak hodný a pustil mi ještě jeden server. Pohled na hodiny. Děvět hodin, to znamená let do půlnoci. No tak to zkusím. Znovu jsem absolvoval totéž. Rozhodl jsem se letět stejně jako v prvním letu, aby to bylo fér vůči ostatním. Věděl jsem, že první stoupání je na nic, přesto jsem, v rámci fair play letěl stejně. Takže pokračuji, kde jsem skončil. Vydal jsem se k novým mrakům. Ani ten nebyl moc dobrý, tak jsem točil jen do 1400 a pokračoval dál. V tuhle chvíli se lámal chleba. Vůbec jsem nevěděl kam letět. Po trase k otočáku nebylo nic. Vlevo se dělal nový mrak, ale dost z kurzu. Napravo byl tak, ale taky dost z kurzu. Nakonec jsem se rozhodl pokračovat k otočáku. Je tam čisto tak tam musí něco naskočit. Měl jsem okolo 1000 metrů, když se těsně přede mnou objevila chmura. Byl jsem tak překvapen, že jsem si nepohlídal vítr a stoupání jsem netrefil. Nebyl čas na rozhodování. Jen dvě možnosti. Vrátit se nebo pokračovat. Pokračoval jsem, protože jsem viděl za otočákem dost mraků z toho jeden nový. Tak jsem tedy letěl otočit. Byl jsem hodně nervózní z ubývající výšky. Letěl jsem hned k tomu novému…a nic. To už byla ve mně malá dušička. 640 metrů už bylo kritických! Musel jsem k dalšímu a také z trasy. V porovnání s Erikem a vítězem Neumannem jsem tady začal ztrácet, do této doby jsme na tom byli relativně podobně. Ve dvoumetru jsem vyšplhal aspoň do dvanácti stovek a popolétl jen o několik stovek metrů dál k novému mraku v domnění, že bude lepší. No nebyl! O něco málo ano, dával tak 2,5. Konečně jsem se dostal nahoru. Poté jsem se rozhodl letět vlevo od trasy nad kopce. Po trase nebylo nic a nad kopci jsem očekával lepší stoupání. Opět jsem se zmýlil. Stoupání dost mizerná, prakticky všechny až na druhý otočák. U něho jsem ještě dotočil nějakou stovku v dvoumetru. Po otočení k nejbližšímu mraku a fuj…1,5 m/s. Ačkoliv vypadalo počasí podobně jako minule, tak ta stoupání jsem měl mnohem horší. Stoupání jsem měl tak na půl kruhu a nemohl jsem to s autobusem utočit. Nervy mi hrály Osudovou, prostě se nic nedařilo. Na třetí otočák jsem potkal jen další dvě prachmizerné stoupání. Zvlášť ten druhý po otočení jsem vůbec netrefil a musel jsem se vracet. Změna nastala až později. Před třetím otočným bodem jsem chytl konečně pořádné stoupání, 3,4 bylo rozhodně nejlepší co jsem za celý let měl. Po otočení třetího TP jsem trochu váhal. Jít rovnou přes kopec nebo na nasluněnou stranu. Rozhodl jsem se pro druhou variantu a tentokrát bylo rozhodnutí správné. Našel jsem tam více jak čtyřmetr a dokonce s dostupem téměř 2100 metrů. Zkontroloval jsem DDH. Chybělo mi ještě 800 metrů. Dva stoupáky a bude to. První stoupání dalo přes 400 metrů. Druhé jsem vzal moc brzo, nalétl jsem něco v čistém a jako blb jsem to otočil. Nebyl to ani dvoumetr, ale ty tři stovky jsem dotočil. To ovšem bylo ještě málo. Byl jsem už znechucen a tak jsem jen zpomalil a dobíral houpnutím, kde to něco távalo. Dostal jsem to až na +100. A tak jsem to došmrdlal do cíle. Průměrka 128 km/h byla spíše průměrná, ale nebylo to tak hrozný jak to zpočátku vypadalo. Hned po přistání jsem odhadl průměrku vítěze na 138 a Erik mi potvrdil 139. Celý let jsem byl nervozní, nemohl jsem nic utočit. Netuším, jestli stejné problémy měl každý, ale vím, že Soenke rozhodně ne. Až na dvě stoupání jsem měl mnohem horší průměr. Nakonec jsem spokojen, vždyť jsem mohl mít za 0. Ještě jednou děkuji Erikovi za vstřícnost a doufám, že jsem mu nezkomplikoval let nahazováním nového serveru. Na screenu je klíčový moment. Děkuji za pozornost a zase příště.