Přípravě a briefingu jsem moc nedal. Na to, že je to rozhodující a poslední závod soutěže Liptovský Bača. Task nevypadal tak složitě. Přelet Nízkých Tater tam a zpět se nezdál až tak složitý. Ovšem až do vzletu. Teda jako v rovině moc mraků nebylo a směrem odletu pouze jeden. Mým cílem bylo udržet sedmou příčku celkového pořadí. Koketoval jsem i s tím, že to napálím, ale nemělo to smysl. Bohužel ta ztráta ze šestého dne, díky technický potížím, se smazat nedala.

Jak jsem jsem psal výše, po vzletu moc mraků ve směru odletu nebylo. Měl jsem dostatek času na tvoření strategie, jelikož jsem výšku pro odlet natočil rychle a tak jsem tak poletoval a sledoval situaci. Ta se bohužel s otevřením startovní pásky nezměnila. Jen dva mraky nedaleko startovního sektoru, dál nebylo vidět nic. Piloti začali startovat. Tak jsem se taky nachystal na start. Tlačím co to jde, ale už vidím, že se do výšky netrefím. Otevírám brzdy. Už jsem myslel, že jsem se i tak nevešel, ale sektor zezelenal. Tak letím pod první mrak. Už tam někdo točil, ale já se vůbec do stoupání netrefil. Přesněji řečeno, bylo to hodně slabé. Tak jsem se rozhodl pro návrat.

Znovu jsem vytočil, tentokrát méně, abych neměl problém s vytrácením výšky. Tentokrát jsem zvolil druhý mrak více ke středu sektoru. Jenže jak jsem letěl tím směrem, tak se mrak začal rozpadat. Tak jsem to otočil a stejně jsem musel k tomu původnímu mraku. Start se stejně nevyvedl dle mých představ. Tím manévrem jsem ztratil výšku a tak jsem byl o něco níže. Stoupání jsem jakž takž nalétl, ale 1,5 nebylo žádné terno. Vytočil jsem si do 1850 metrů a padal dál, protože jsem v dálce uviděl chmuru. Nemohl jsem odhadnout, jestli je před kopci nebo v nich. Byla naštěstí ještě před kopci. Stoupání okolo dvou metrů mě vyneslo nad 2000 metrů. Mohl jsem tak pokračovat přes Nízké Tatry. To jsem ještě nevěděl, že je to stoupání na dlouhou dobu poslední. Směrem, kterým jsem chtěl pokračovat to nedá výškově. Musím stejně mírně vlevo, kde je to níže. Zalétl jsem tedy až za ohyb na návětrnou stranu Nízkých, kde byl mrak. Točil tam, A22. Přesněji odtud odlétal. Nalétl jsem stoupání. Jenže to bylo nějak slabé. Popolétl jsem dál, ale nic. Původní plán byl nevyhnutelný. Zamířil jsem na další kopce, na jejich návětrnou stranu a doufal, že se tam něco vytvoří. Moc to nestoupalo, aspoň to drželo. Jenže nic. Nikde nebyl takový zved. Dál se utvořila chmura. Vydal jsem se k ní. Letěl jsem pomalu a nízko. V 1050 metrech jsem stoupání nalétl. Pak už jsem jen stoupal v 1,9 m/s. Dalo to přes 2000 metrů. Zase byla tak trochu jistota. Zamířil jsem směrem k otočáku. Trochu jsem se divil, že nepotkávám nikoho přilétat od otočáku. Startoval jsem tuším poslední. Před otočením jsem si ještě dotočil. A tady už jsem potkával A22. JN, MZ…

Po otočení jsem si znovu dostoupal pod tím samým mrakem a vydal se k dalšímu. Výše jmenovaní tam točili, jenže mě ten mrak nevzal. Musel jsem dál. Zpomalil jsem. Na kopci se udělala chmura, jenže nebyla jistota, jestli se na ni dostanu. Záchrana se konala, ve 1250 metrech mě vzala. Vyždímal jsem z toho stoupání 2,6. Výšku jen 1850 metrů. V tuto chvíli nastalo další lámání chleba. Přelet Nízkých z návětrné strany. Zamířil jsem severně, kde byly mraky, ale hned ten první se začal rozpadat. Musel jsem hlouběji do kopců. Ještě jsem to stihl, nejspíše na poslední chvíli. Trochu jsem musel zabojovat, abych vystoupal do 1900 metrů. Pak jsem se už vydal přímo na Nízké Tatry. Nikde ani mráček při svahu. Tak jsem musel opět zpomalit a nabírat výšku na svahu. Přes hřeben to dalo a já zamířil, trochu ze směru, k dalšímu mraku u kopce. Ukázalo se, že je až za ním, ale stoupání přes 2,5 bylo solidní. Pokračoval jsem přes Velkou Fatru směrem k Malé Fatře. Už se nedozvím, jestli to byla chyba, když jsem letěl ke staršímu mraku. Vlevo více ve směru se totiž tvořila chmura. Já jsem chtěl totiž využít Malé Fatry. Jak jsem pod mrak doletěl, tak se začal rozpadat. Musel jsem tedy na Malou Fatru. Mrak na vrcholu byl už prakticky nedosažitelný. Pustil mě jen o pár desítek metrů výš. Opustil jsem Malou Fatru a letěl směrem na otočák. Mrak tam byl, ale hodně starý, který se začal záhy rozpadat. Zleva přilétal LFM ve větší výšce. Otočili jsme.

Musel jsem zpět na návětrnou stranu Malé Fatry. Už jsem byl zase jen těsně nad tisíci metry. Na okraji točili JN a LFM. Byl jsem nízko a tak mě to už moc nebralo. Letěl jsem dál k mraku, ale ten jsem netrefil. Na dokluz chybělo 1000 metrů. Mohl jsem využít jen svahového proudění. Přemýšlel jsem co dál. Po svazích to nedá. Musím někde dostoupat. Zamířil jsem tedy k nejbližšímu mraku. Jenže byl nějak potrhaný, navíc za svahem. Rozmyslel jsem si to, zatočil vpravo na kopeček. Uviděl jsem tam WTG, jak tam nízko točí. nalétl jsem to o kousek vedle. 2,6 integrovaných bylo super. Pokud mě to dostane do dvou tisíc, pak mám vyhráno. Povedlo se, tedy téměř. Chybělo mi asi 150 metrů na dokluz, což se dalo, vzhledem ke vzdálenosti do cíle, lehce nabrat. Zanedlouho jsem byl v plusu a očekával každou chvíli, že ostatní budou dolétávat do cíle. Světe div se, zatím se tak nedělo. Blížil jsem se k poslednímu otočnému bodu a až teprve teď dolétl ADX a MZ, pak i F9. Míjel mě po otočení LFM.

Otočil jsem též a pádil k domovu. Průběžné třetí místo docela překvapilo.

Jak se říká, to nejlepší nakonec. Tento task byla dřina, asi nejtěžší v celé soutěži. Nebylo to jen o letění od mraku k mraku, musel jsem u toho hodně přemýšlet a udělat spoustu rozhodnutí. Škoda, že Jerry (Y77) to nedotáhl a neporazil Helmuta Kuenneho v celkovém pořadí. V posledním dnu jsem skončil na 6. místě. Zřejmě se trápili všichni.

Pokud mám hodnotit celou soutěž, tak byla super, vzhledem k tratím a počasí. Mrzí mě strašně moc 6. den a technické problémy. Když se totiž podívám na celkové výsledky a body, tak stačilo v ten den získat hodně podprůměrných 500 bodů a byl bych na třetím místě celkově. Cíl jsem měl skončit do pátého místa. Nakonec i přes ten problém jsem skončil celkově šestý. Což není až tak moc za mým cílem. Jsem tedy téměř spokojený. Krom dvou dnů jsem se vždy vešel do první desítky. Výborné výkony podával Jan “Jerry” Michálek (Y77) a vždy bojoval o první místa. Stejně tak výkony Jirky Adama (ADX) a Jirky Holuba (JHO) byly výborné. Gratuluji všem. V příští soutěži snad už s novějším kompem a snad i polet s C2.