Vrátila se mi nemoc s ještě většími horečkami. Ještě dopoledne bylo jasné, že budu muset třetí den vzdát. Navečer se mi trochu ulevilo a tak jsem si řekl, že to zkusím. Poletí se po Nízkých, tak to bude snad pohodlné. Tento report píši až po týdnu.

Po vzletu jsem si trochu zalétl moc na východ a tak jsem se musel přesunout a ještě před startem jednou dotočit.

Start vyšel bezvadně, ovšem situace na trase hodně tristní. Vzal jsem tedy stoupání hned na startovní čárou. Po pár kilometrech další, ale to se už začala situace lepšit. Posunul jsem se až do půlky prvního legu a opět dotáčel. Průměrka byla hrozná. Začal jsem příliš opatrně a to bude znát. Měl jsem přes dva tisíce a tak jsem pokračoval skoro až k prvnímu otočnému bodu. Tam jsem točil kostrbatě 1,5 m/s.

Po otočení jsem se chytil docela nízko pod Lubošem (LFM). Tedy spíše nechytl, mrak se záhy začal rozpadat a tak jsem musel až na hranu Nízkých Tater. Tam jsem dostoupal v dvoumetru a vyrazil na hlavní svahy Nízkých. Odtud se mnou letěl Helmut Kuenne. Různě jsem se střídali, podle toho jak jsme zvolili stoupání. Docela pohodový let až na druhý otočný bod.

Na zpáteční cestě jsem nemohl najít nic k dostoupání. Na poslední chvíli jsem se uchytil v dvoumetru a dostoupal potřebné pro vlet na hlavní hřeben Nízkých. Tam to šlo opět jako po másle. Před třetím otočným bodem jsem váhal. Vrátit se na Nízké nebo letět přímo? Ještě jsem před otočením dostoupal a vydal se otočit.

Po otočení jsem zvolil Nízké Tatry. Na hraně jsem si dotočil základnu, ale to ještě na dokluz nestačilo. Dál byla ještě jedna možnost. Bohužel byl mrak už za hranou a tak už byl slabší a rozbitý. Na dokluz to stále nestačilo, ale více sil jsem už neměl. Zpomalil jsem a rozhodl se to prostě doklouzat. Jak řekl, tak udělal.

Otočil jsem poslední otočný bod a letěl konečně domů.

I přes hodně pomalý začátek a zdravotní problém jsem obsadil 12. místo.