Jde se do finále. Poslední letový den je tady. Dle briefingu se dalo soudit, že to bude hodně o svahování, taktice a výběru trati. Hlavně druhý a třetí leg bude o zvolení správné trasy. naskýtá se několik možností, jak to zaletět. O jejich výhodností jsem rozmýšlel dlouho, nakonec jako vždy to nechám na momentálním rozhodnutí a situaci.

Nebudu zdržovat a rovnou půjdeme na trať. Tentokrát jsem neotálel a odstartoval po pár minutách. Zvolil jsem samozřejmě let po kopcích, které lehce podrží. Po pěti kilometrech jsem udělal trochu zbytečné dvě otočky. Po nízkých svazích jsem se přemístil na trochu vyšší. Byl jsem tam výš než v minulých dnech, takže jsem neměl obavy a bez točení pokračoval. Nalétl jsem pětimetr na žebru, ale opět jsem netočil. Tak jsem se dostal až na dlouhý svah. Nesl pěkně a za nedlouho jsem měl 1860 metrů. V této výšce jsem opouštěl svah a zamířil přímo na první otočný bod.

Po otočení jsem zalétl k nejbližšímu svahu a tudíž jsem se rozhodl pro jižní trasu. Opět jsem nabral výšku na dlouhém svahu a z devatenácti stovek jsem zamířil do prvního problematického místa. Při pohledu na mrak přímo ve vysokém sedle, kde jsem měl přelétnout, jsem si říkal, že to je v háji. Naštěstí se mrak rychle sunul za hranu. Cesta byla volná, teď ještě nabrat potřebnou výšku. Svah mě zvedal dostatečně a tak jsem se, bez dotáčení a svahování, přehoupl na druhou stranu. Přelétl jsem nejvyšší hory na trase a pokračoval severo-východně na další svahy. Tam to bylo také na pohodu. Cesta zpět bude horší. Odpoutal jsem se od svahů a zamířil na otočný bod. Cestou jsem si dotočil.

Po otočení jsem zamířil pod totožný mrak, kde točili MOV a tuším MZ. Vytočil jsem potřebnou výšku a zamířil opět ke kopcům. Výška dostatečná pro přelet kritického místa, ale pro další let nic moc. Tak jsem zvolil variantu mraku v údolí. Žádná sláva to nebyla, asi jen 1,5 m/s. Přilétl také Y77 a já pokračoval dál na vysoké hory. V tuto chvíli jsem se musel rozhodovat, kudy poletím na třetí otočák. Podíval jsem se kolik chybí na dokluz. Zatím jsem letěl po svahu a sbíral výšku. Pak nastal větší zved a tak jsem ho následoval kopírováním svahu až jsem se dostal za bod návratu, takže jsem se rozhodl pokračovat až do toho vysokého sedla, kterým jsem prolétával na druhém legu. Je to zdržení, ale budu mít větší výšku. Sedlem jsem prolétl na pohodu a trochu zbytečně jsem se ještě protáhl po svahu. Zamířil jsem tedy nad mraky na otočný bod. v pořadí třetí.

Po otočení zpět na svahy a známou dokluzovou trasou. Cosi ještě na dokluz chybělo a tak jsem se přesunul na jižní kopečky, které vedou prakticky až na poslední otočný bod. Zanedlouho jsem měl dokluz a tak jsem mohl zrychlit.

Po otočení slalom mezi komíny a jsem doma. Pohled na tabulku mě trochu znejistěl. MOV dolétával kousek za mnou a měl průměrku lepší o více než devět kilometrů. No a když jsem viděl průběžnou průměrku Erika, tak jsem si i při přistání zapomněl otevřít kolo. Je tedy jasné, že mnou zvolená trať nebyla dobrá, hlavně třetí leg byl ztrátový. Kde jsem ztratil nejvíce se dozvím až po analýze IGC ostatních pilotů. Tentokrát to stačilo na 15. místo a v celkovém pořadí klesnu o jedno místo. To znamená celkové deváté místo. S tím jsem spokojen, mým cílem bylo skončit do desítky, což jsem splnil. Tak zase někdy příště, třeba nějaký ten skon na Novém Zélandu. Gratulace všem, ale hlavně Erikovi, Martinovi a Jerrymu.