A je to tady! Finále CondorWorld Medlánky Cupu 2019. Já mám možnost, stejně tak jako ostatní, opravit jeden předchozí výsledek. Soustředění bylo veliké. No kecám, zase jsem přípravě moc nedal. Tentokrát jsem mohl využít XCSoar. Po minulém kolapsu jsem musel complet přeinstalovat malého Acera. Ještě, že tam mám jen Linux a XCSoar. 🙂

Podmínky se zdají podobné jako minulý task. Natankoval jsem plnou a postavil se na grid. Po vzletu jsem si klasicky osahal pár mraků. Taková sláva to nebude. Takže jak říkám, jako minule. 🙂

Start se povedl napoprvé a ani tentokrát jsem se startem moc neváhal. Hned první stoupání bylo obstojné asi okolo 1,8. Dal jsem 5 kruhů a padal jsem dál. Následující byl už mnohem silnější. Po 20 kilometrech jsem udělal jeden kontrolní kroužek a letěl ještě k dalšímu mraku. Tam už to bylo super, skoro 2,3 m/s. Na první otočný bod byla ovšem díra. Mohl jsem jít jen vlevo od trasy a to už jsem byl. Vzal jsem tedy nejbližší mrak, ale neustředil jsem ho ani po třech okruzích a tak jsem to riskl a letěl přímo na otočák. Před Skutčí, což byl otočný bod číslo jedna, se udělala chmura. Akorát včas. Z počátku mi to dávalo skoro 2,7. Pak jsem při točení aktivoval první otočný bod a dál stoupal. Všiml jsem si, že pode mnou je Erik(EP). Už?!

Po dotočení do 1850 metrů jsem se vydal dál na trať druhého legu. Zvolil jsem odklon mírně vpravo pod nejbližší mrak. Ten se začal záhy rozpadat, takže se mi nevyplatil pro houpnutí. Za to další zdravý mrak mi nedal skoro ani metr. Zvolil jsem tedy špatnou alternativu. Okolo prolétl Erik a já se zavěsil za něj. Mířili jsme pod chmuru. Měl jsem směr, ale Erik se stáčel trochu víc vpravo. A tady nastala moje chyba, která mě stala výsledek. Místo abych letěl podle sebe a letěl rovně, kde jsem pod tou chmurou očekával stoupání, tak jsem zamířil za Erikem. Oba jsme stoupání netrefili. Místo abych to obrátil a zkusil to najít, jelikož jsem měl již jen 1000 metrů, tak jsem letěl pod starý mrak. V něm jsem se už nechytl. Nastalo rozhodování. Letět ve směru k mrakům, které byly vzdálenější nebo k bližšímu mraku ale kolmo pod trať? Dlouho jsem se nerozhodoval. Šupajdil jsem pod ten bližší i za cenu detouru. V 925 metrech nastal boj o přežití. Dlouho jsem se nemohl chytit. Bylo to slabé a těžko ustředitelné. Nutno podotknout, že Erik z pod toho rozpadu odešel po trase a také se trápil, ale přece jen to bylo trochu výhodnější a hlavně rychlejší. A tak jsem točil a točil, ustřeďoval a zase ustřeďoval. Postupně jsem se začal chytat a stoupat. Ze třinácti stovek jsem zkusil štěstí o mrak dál. Nic moc. Okolo prolétl Helmut (F9) a tak jsem letěl za ním. Pod dalším mrakem, severně od Moravské Třebové, jsme začali točit. Byl to slušný dvoumetr, akorát jsem ho musel ustřeďovat. Nevytáhl jsem z něj tolik. A koukám, že F9 se mnou není. Okolo prolétl i MOV. Tak jsem letěl o mrak dál a zjistil, že tam je F9 i MOV. Bylo to tam mnohem silnější (2,4 m/s), jenže já měl skoro dostoupáno a tak jsem udělal jen 3 otočky a dostoupal 190 metrů. Tady se zřejmě zrodila další chyba, nevím, možná jsem zvolil špatnou trasu. Musel jsem dostoupávat v 1,4. Pak jsem minul tři novější mraky na levém křídle. A výška se vytrácela. Byla to už taková frustrace. Dohnat ztrátu bylo prakticky nemožné a tak jsem moc nepřemýšlel. Uhnout vlevo jsem se rozhodl až v třinácti stovkách. Letěl jsem zase, pro změnu severně, kolmo na trasu. Pod mrakem jsem tam našel Erika. K mé nelibosti byl ovšem mnohem výš. Bylo tam necelých 1,8 a tak jsem si dostoupal co šlo. A přitom sledoval, jak se udělala chmura tam kde jsem původně letěl. No nic pokračuji dál směrem na druhý otočný bod. Tři kruhy ve slabém a mazal jsem dál nad Slezkou Hartu. Tam vidím pod zadním mrakem EP a F9. Tak to bude asi dobré. No bylo 2,2 m/s. Po dostoupání jsem otočil a zamířil na třetí leg.

První bratelný mrak mi dával jen 1,4 a tak jsem šel ještě pod druhý. Tam to stálo opravdu za to. Nejsilnější stoupání dne. 2,8 a bylo by to ještě víc, kdyby nebylo potřeba průběžně dostřeďovat. Točili jsme tam společně s MOV. Pak jsem odbočil zpět na lajnu, narozdíl od MOV, který letěl stále vpravo. Za mrakem, kterým jsem to chtěl protáhnout naskočila nová chmura a o kousek dál další. Vzal jsem tu první, abych pak nebyl moc blízko u zakázané zóny. Dostoupal jsem 250 metrů a rozhodoval kudy dál. Letěl jsem zpočátku po lajně a pak jsem se rozhodl uhnout mírně vpravo pod chmuru. Tu se mi nepodařilo ustředit ani na šest otoček. Musel jsem tedy dál. Mířil jsem pod starší mraky až najednou naskočila ve výhodnějším směru chmurka. Dlouhých dvacet kilometrů modrého nebe a už jsem byl zase v 1000 metrech. Znovu následoval boj o uchycení ve stoupání. Zdálo se mi to silnější o trochu vedle. Protáhl jsem se a začal stoupat. D2A a LFM, jak se zdálo, točí o něco přede mnou. Vypadalo to i, že stoupám rychleji, tak jsem tam zůstal. Tak jsem v metru stoupal do 1500 metrů, ale sláblo to a mě na dokluz ještě 300 metrů chybělo. Asi bych už normálně nedotáčel, ale už nebylo o co závodit a tak jsem vzal další mrak a potřebnou výšku a rezervu dostoupal. Pak jsem už jen klouzat a kochal se krajinou až do cíle.

Hodnocení: Až do toho kritického momentu jsem měl ztrátu na první v pořadí jen max. 3 minuty. Takže prakticky v kontaktu. Což je vidět na screenu. Pak se to celé po*ralo a bylo vymalováno. Výsledek jsem si rozhodně neopravil, protože jsem zalétl vůbec nejhorší výsledek v soutěži. Stačilo to ovšem na celkové 8. místo v soutěži. Gratulace bednařům a zase příště u další soutěže.