Letěl se předposlední den soutěže a tentokrát se letové podmínky zlepšily. Termika by měla být silnější. Ovšem zesílil i vítr na 15 km/h. Tentokrát jsou vrcholy trojúhelníku Moravský Beroun a Javorník. Na druhém legu nám tudíž budou stát v cestě Jeseníky. Příprava byla prakticky nulová. Zjistil jsem před letem nefunkčnost malého NTB a tím pádem jsem neměl na pomoc data z XCSoaru. Dá se říct, že ani nebyla příprava potřeba. Jen nesmím zapomenout na zakázanou zónu, která protíná první leg. Musím si tak vystačit s interním PDA.

Po vzletu jsem si osahal několik stoupáků. Ukázalo to na jednu věc. Prostě stoupání najednou zmizí a také vývoj mraku je mnohdy hodně rychlý. Úkolem dne bude vyhnout se rozpadům a vyhledávat mladší mraky. Tedy budu muset více sledovat vývoj mraků během letu.

Tentokrát jsem moc neváhal se startem. Měl jsem dobrou výšku a ideální pozici pro start, vzhledem k zakázané zóně. Startoval jsem z nejsevernějšího konce sektoru. Start se povedl. Dokonce jsem byl na maximálce, což u mě není časté. Jen jsem netrefil první mrak pro zvednutí se po startu. I tak jsem díky rychlosti nabral 180 metrů navíc. Po jedenácti a půl kilometrech jsem poprvé dobíral u Blanska. První stoupání jako vždy zklamalo. Pouze 1,4 m/s. To tedy nebyl žádný zázrak. Po šesti kruzích jsem mazal dál. Po dalších 13 km jsem ucítil lehké kopnutí do pravého křídla. Podíval jsem se doprava nahoru a vidím téměř neznatelný náznak chmury. V necelých 1300 metrech nebylo o čem přemýšlet. Okamžitě jsem zatočil doprava a nalétl stoupání. Stálo to za to, 2,2 m/s bylo docela slušné. Z 1860 metrů jsem mohl přeskok natáhnout na 20 km. Jenže jsem stoupání netrefil a musel jsem k dalšímu hodně doprava. Ten navíc byl podprůměrný, ale dál jsem viděl jen modro. Něco se přece jen objevilo na úrovni Olomouce. Jenže jsem váhal, jestli je to rozpad nebo nový mrak. Byl to nakonec nový mrak se stoupáním 2,1. Po 16ti kilometrech jsem dorazil nad Štemberk a ten mi nadělil 2,5 m/s, dosavadní nejsilnější stoupák. Cestou na první otočku jsem to ještě protáhl pod třemi mraky.

Po otočení jsem ani po 3 otočkách nedokázal ustředit a tak jsem přeskočil dál. 1,7 m/s, žádný zázrak. Dostoupal jsem základnu a pokračoval dál. Dostoupal jsem základnu proto, abych překlenul díru a hlavně jsem ještě nedokázal odhadnout mraky nad Jeseníky. Mraky byli ještě před svahy, jenže první mrak se začal rozpadat. Druhý byl na stejné úrovni vpravo. Nový mrak byl už na začátku svahů. Jeseníky jsem neoblétával, letěl jsem přímo. Někteří volili oblet přes Dlouhé Stráně. Já risknul přímou cestu přes Praděd. Měl jsem obavy jestli mě mrak vezme. Nakonec jsem se chytil, i když to nebyl zrovna nejlepší stoupák dne. Pak se přímo nad hřebenem udělal nový mrak a tak jsem k němu přeletěl. Byl ovšem slabší než předchozí a tak jsem pokračoval přes Praděd dál. Letěl jsem po kopcích. Navázal jsem na další, kde byly dva mraky. První nedal nic a druhý byl za svahem. Tak nic. Začal jsem se trochu obávat, jelikož situace na trase byla tak trochu tristní. Mrak nalevo od Lipových Lázní se začal rozpadat. Jedinou možností byly dva mraky přímo na lajně. Našel jsem tam TBC se kterým jsem se během druhého legu setkával často. Mrak dával různě, vypadl z toho 1,4 průměr. Byl to podprůměr, ale jiná možnost stejně nebyla. Navíc jsem dostoupal do téměř dvou tisíc, což se hodilo. Tak a teď na otočku v Javorníku.

Po otočení jsme s TBC vzali první mrak. Dostoupal jsem v 1,8 asi 200 metrů. Pak jsem uvažoval kudy dál. Docela se mi jevila dobře možnost letět přes Kralický Sněžník. Bylo tam dost mraků narozdíl od údolí po trase. Ještě před ním jsem dostoupal ve dvojce do 2000 metrů a vydal se pod mraky na Kralickém Sněžníku. Byl jsem pod základnou a tak jsem se pod nimi jen protáhl a pokračoval dál. Následovaly dva mraky a rozhodování pod kterým dotočím. Rozhodl jsem se pro bližší vlevo. Ten dál ve směru byl už takový načatý. Stoupání bylo pod očekávání, ale dál stejně nic nebylo. Ten další mrak se začal rozpadat a na dohled nebylo nic. Měl jsem přes 1900 metrů a tak jsem mohl protáhnou přelet. U Králík jsem si jen houpnul. O pár kilometrů dále jsem se nechytil na jednu otočku. Takže jsem doputoval ve 1200 stovkách, jelikož jsem trochu podcenil závětří malého svahu, k vyhlédnutému novému mraku. Odměnou mi bylo ve výsledku 2,3 m/s, ovšem ze začátku dával i ke třem metrům. Postupem výšky stoupání sláblo. Měl jsem opět něco málo pod 2000 metrů, ale na dokluz ještě dost chybělo. Před Moravskou Třebovou jsem našel 2,1 a dostoupal 440 metrů. Ještě mi dost chybělo. Rozhodl jsem se letět více vpravo, kde byly mraky. Na trase jsem neměl nic. Chybělo asi 400 metrů. Letěl jsem pomaleji, ale moc to nedocházelo. U Březové jsem se rozhodl dotočit. Ač se při náletu zdálo stoupání silné, tak opak byl pravdou. Dokluzový mrak s 1,2 jsem si tedy nepředstavoval. Dostoupal jsem jen 224 metrů. To znamená, že stále něco málo chybělo. Potřeboval jsem ještě o 130 metrů víc nad DDH, kvůli přeletu kopce na finále. Naštěstí se zde tvořily mraky a tak jsem pomalejším letem a občasným houpnutím potřebnou rezervu dobral.

Cesta domu už byla jen o hlídání výšky, abych nepřitlačil více než je třeba.

Hodnocení: Při anamýze jsem zjistil, že jsem ztratil už v prvním stoupání a to se se mnou vleklo po celou dobu tasku. Je pravdou, že Helmut na mě získával na každém legu něco. Ovšem v porovnání s RUMem byl právě rozdíl v prvním legu a ten se držel až do konce. Rozdíl na prvním legu v průměru stoupání byl, RUM  2,39 a já jen 1,82. Druhý leg jsme měli prakticky totožnou průměrku. Na třetím legu jsem byl sice rychlejší, ale poslední stoupání mě zdrželo. S konečným 4. místem jsem ovšem naprosto spokojen. Až na Helmuta to bylo velmi vyrovnané. Opravil jsem si jeden škrtací den, což se v závěru bude hodit. Každopádně mi zůstane minimálně jeden špatný výsledek v celkovém součtu. Příště se budu snažit ještě jeden výsledek opravit.