Ve třetím dni se podíváme do Jeseníků. Přípravu jsem měl prakticky nulovou, ale ani nebyla nutná. Horší bylo mentální rozpoložení pilota. 🙂 Téměř celý den jsem řešil problémy s webem a tak jsem byl vytočený jak nejsilnější stoupák. Tušil jsem, že to nebude to pravé ořechové.

Co se týká počasí, tak bylo téměř totožné. Jenže hned po vzletu jsem zjistil následující. Nikde jsem se nemohl uchytit. Stoupání byla rozbitá a nešla ustředit. Poletoval jsem mezi mraky až jsem konečně našel schopný. Ještě, že nám stávkovala vlečná a tak se start opozdil.

Když se konečně páska otevřela, tak jsem moc neváhal a šel do ní. Nesledoval jsem ani, kdo už je na trase. Jen jsem se chtěl soustředit na let. Po startu jsem hned netrefil za páskou stoupání, takže jsem nenabral moc výšky. Naštěstí jsem si mohl párkrát houpnout a tak jsem točil až po 12 kilometrech. Byl to dvoumetr, jen docela nízká základna. Po dalších téměř 18 kilometrech jsem dobíral podruhé. Bylo to o dvě desetiny slabší, ale dostup do 1730 metrů. Po dalších 17,5 kilometrech byl čas opět dobrat. První mrak nedal skoro nic. Další dával metr, jelikož jsem ho ani po 5 okruzích neustředil. Následně se mi rozpadal další mrak na cestě. Musel jsem ještě více doprava. Jenže další dva mraky mě taky nevzaly. Takže kolmo od trati je chmura. Letím tam a nic. Stáčím se opět doleva k dalšímu mraku. Konečně. Stoupání 2,2 m/s mě vyneslo do necelých 17ti stovek.  Blížil jsem se k Jeseníkům a tak jsem ještě potřeboval dobrat. Mířil jsem ke staršímu mraku, ale bylo po chvíli jasné, že by dlouho nevydržel. Tak jsem se uhnul doleva k čestvému. Jenže jsem to nemohl utočit a necelých 1,6 byla docela ztráta. Ze sedmnácti stovek jsem letěl na hranu Jeseníků a tady opět v dva trojce do 1800 metrů a vydal se k mraku u Pradědu. Samozřejmě než jsem k němu dolétl, tak se začal rozpadat. Letěl jsem dál po svahu a pak dál k otočáku, kde byl pěkný mrak na svahu. Vytočil jsem 2,2 do 2050 metrů a vydal se na otočný bod. I když jsem měl dost výšky, tak situace po otočení nebyla vůbec růžová. Otáčel jsem v 1600 metrech.

Po otočení jsem zamířil k prvním mrakům, ale výsledek byl tristní. První slabý. Druhý, pod kterým byl RUM a spol., jsem už nestihl. Zatím co oni tam točili 2,3 m/s, tak já jen 1,2. Nešlo to prostě už ustředit. Pokračoval jsem tedy dál a konečně našel pořádné stoupání. Potkal jsem tam F9. Odcházel jsem ještě před ním. Mířil jsem ke dvoum starším mrakům, ale měl jsem v merku i jeden nový vpravo. Trochu jsem doufal, že ty staré vydrží. No nevydržely. Musel jsem kolmo od trasy k tomu novému. Opět to byl boj. Přiletěl i F9 a D2A. Společně jsme točili tři slabá stoupání ve snaze dotočit dokluz. 30 km před cílem jsme konečně dotočili dokluz. F9 to pak valil a já byl jako vždy opatrnější a šetřil si rezervu.

Tento přeskok se natáhl na 30 kilometrů. První stoupání jsem nezachytil. Druhé, ač se zdálo silné, tak rychle sláblo na výsledek 1,5 a 1600 metrů nebyla žádná výhra. Další pokus opět ztroskotal. Až za polovinou druhého legu jsem konečně našel řádné stoupání. Z výšky 1920 metrů jsem klouzal dál k druhému otočnému bodu. K němu byl jen jeden mrak. Bohužel opět neutočitelný. Tak jsem trochu dotočil a otočil.

Otočil jsem poslední otočný bod a letěl přes kopec do cíle.

Hodnocení: Své udělalo moje rozpoložení a nervozita. V určitých momentech jsem se špatně nebo opožděně rozhodoval. Byl z toho častý detour. V točení jsem neudržel rychlost, tak se to občas klepalo a pak zase rozjíždělo. Neměl jsem štěstí na stoupání a většinou jsem tam byl pozdě. Což dokumentuje moje průměrné stoupání v tasku 1,73 m/s a RUMovo 2,27m/s. Oproti minulému tasku to jsou nebe a dudy. Devatenácté místo mohu považovat ještě za úspěch i když to je za polovinou startovního pole. Celkově se propadnu, ale to stejně nemá cenu sledovat, jelikož dva škrtací dny pořadím hodně zamíchají. Tak se loučím a zase příště. 😀