Včerejším letem jsme se dostali do druhé poloviny soutěže Beskydy Gliding Cup. 4. den nás tentokrát provede cestou z Frýdlantu až do Vysokých Tater. Briefing nebylo nutné tak studovat. Směr větru byl ideální. Jen na dokluz jsem se mrknul. Jinak je scenérie známá, tak nebylo třeba větší přípravy. Proto jsem tentokrát věnoval více času soustředění. Vzhledem k tomu, že moje výkony mají klesající tendenci.

Po vzletu jsem se uchytil ve stoupání až za startovním sektorem. Dotočil jsem a přesunul jsem se na západní konec sektoru, odkud jsem měl úmysl odstartovat. Byl tam ideálně umístěný shluk mraků. Základna mě pustila do 2000 metrů. Ideální pro start. Proto jsem tentokrát se startem vůbec neotálel a tak jsem startoval v první polovině startovního pole.

Start se povedl výborně a já zamířil vstříc prvnímu stoupání. V mém kurzu byla ovšem díra. Nikde žádný mrak. Musel jsem tedy ještě více pod trasu. No opět jsem od Termosky dostal, hned na úvod, facku. První stoupání bylo tragické. Co víc, hned vedle se během mého snažení vytvořila chmura. Musel jsem k ní letět kolmo k trati, protože nikde nic jiného nebylo. Síla stoupání 1,6 m/s nebyla zrovna excelentní. Pokračoval jsem dál. Další mrak mi také nepřál, jen něco okolo 1,5 metru. Nemohl jsem to ideálně ustředit, stejně jako ten první. Opět jsem nabral ztrátu hned z počátku. Aby se mi to nepletlo, tak i další stoupání bylo stejné hodnoty. Jelikož byla přede mnou opět díra, tak jsem dotočil základnu. Bez pár metrů 2000. No jo, ale co s tou dírou přede mnou? Můj záměr letět co možná nejpřímější trasou tímto padá do propadliště. Musím se stočit severněji. No konečně něco silnějšího. 1,9 bylo mnohem berné. Opět díra a já musel k mraku zase na jih. Ten se jako na potvoru začal moc brzo rozpadat. Bezva metr. Tady jsem poprvé potkal RUM (byl jsem spíše zralý na tekutou substanci), tedy Radka Míču. Pokračovali jsme pod další mrak, ten nejnovější. Toto stoupání bylo nejsilnější, jen díky vypadávání ze stoupání jsem s toho vytáhl jen něco přes dva metry. Tak a teď se připravit na vstup do Tater. Ještě před Tatrami je můj oblíbený kopeček, kde často dobírám. Udělala se tam chmurka. Očekávání se nepotvrdilo, už to bylo za hranou a tak jsem popoletěl dál. Jen jsem vyzkoušel další stoupání a pokračoval na hranu Tater. Opět oblíbené místo. To už nezklamalo. Zaseklo, ale opět jsem to neutočil ideálně a tak z toho vyšly jen tři metry integrované. Tak a teď do Tater. Stále se mi nedařilo něco najít. I tam, kde pode mnou točili mi to ani nebaklo. Až v polovině jsem se konečně uchytil. Téměř 4 integrované, jako vždy jsem z toho mohl dostat víc. Hurá k otočáku, už jsem potkával první otočivší. Takže ztráta mohla být tak osm kilometrů.

Po otočení jsem letěl opět ke svahům a dotočil nad 2100 metrů. Ještě jednou jsem dostoupal přes 2000 a chtěl jsem nabrat co největší výšku před opuštěním Tater. Bohužel, dnes mi není rozhodně přáno. O nic silnějšího jsem ani nezavadil a tak jsem opouštěl Tatry v osmnácti stovkách. Pod očekáváním o 400 metrů, což je jedno stoupání navíc. Další stoupání dávalo jen 1,6 a tak jsem dostoupal jen necelých 200 metrů. Spoléhal jsem na kopec nad Ružomberokem, tam to bývá dobré. Bohužel ani tam mi to ani nepíplo. Musel jsem severněji. Neměl jsem už ani 1300 metrů. Navíc jen 1,5 a samozřejmě se začal rozpadat. Na Fatru rozhodně nepůjdu, tam to bylo minule jalové a vypadalo to tak i tentokrát. Letěl jsem tedy zadem. Situace nebyla zrovna růžová. Na menším svahu za Fatrou jsem viděl mrak a doufal, že tam vydrží. Něco nakonec dával….metr. 😀 A nikde nic. Vypadalo to dost špatně. Chvíli jsem váhal, jestli nebudu muset přece jen na Fatru. Pak jsem zamířil severněji k jedinému možnému mraku. Bylo ovšem jasné, že tam doletím nízko. Pokud se ovšem nestihne rozpadnout. Pak jsem uviděl naskočit chmurku ještě trochu severněji. V dvoumetru jsem vytočil do 1950 metrů, ale ještě mi chybělo na dokluz 170 metrů. To už dám i kdybych se měl odrážet od stromů. Ubral jsem na rychlosti a letěl otočit.

Teď se nezapomenout vyhnout zakázané zóně a hlavně hlídat přitom výšku. Stále mi chybělo 70 metrů. Tak jsem ještě zpomalil a kopečky mírně nafukovaly. Před otočákem jsem lezl po stromech, ale dalo to. Pak už jen dokluz skoro na maximálce.

Hodnocení: Dolétl jsem! bylo to dramatičtější než minule, ale stoupáky jsem nemohl ustředit. Tam jsem ztrácel opravdu hodně. Zřejmě jsem odstartoval moc brzo a na špatném místě. Bylo to tentokrát kopanec za kopancem od začátku až do konce. vůbec nejhorší byl první úsek, kdy nevyšlo vůbec nic. Moje umístění 9.,12.,16. a teď 19., Tak už to snad nabere lepší směr. 😀