S Nitrou jsme se rozloučili a přesunuli jsme se o 430 kilometrů západně do Tyrolských alp na letiště Sankt Johann. Letiště leží severně od lyžařského střediska Kitzbühel. To také znamená, že se bude létat více méně v kopcích. Což má svá specifika. Hodně se klade důraz na taktickou přípravu a ne jednu. Pilot musí mít minimálně dva taktické plány. Jeden pro větrné počasí a druhý pro termické. Tak jsem v minulosti k předletové přípravě přistupoval já. Jsem rád, že jsem se do kopečků, které miluji, vrátil. Dokonce jako spolustavitel tasků pro tuto novou soutěž Alpen Pokal 2015. Hlavním architektem prvního tréninkového dne byl Martin Dvořák, já jsem posloužil jako tester počasí. Ukázalo se, že jsou podmínky na vzdálenost trati moc dobré a že by si piloti moc neužili. 🙂 Proto Martin na můj popud a poznatky (nadávat můžete mně) 😉 snížil sílu větru a prodloužil trať přidáním čtvrtého (pořadí v tasku třetího) otočného bodu. Tím se stala trať ještě zajímavější a muselo se trochu přemýšlet. Ani já jsem tedy nevěděl jak se bude počasí chovat, jen jsem měl přibližnou představu. Taktika pro tento task byla jasná. Letět přes co nejvíce svahů. Proto jsem zvolil po startovním kopci severní cestu. Za sebou tam jen několik svahů, které na sebe prakticky navazují. Nejsou moc vysoké, ale umožňují let bez točení. Sice jsem uvažoval o jižní trase, ale i přes větší výšku svahů by byl přelet na první otočný bod delší. Škoda, že Erik neuploadnul svoje IGC, tak nevím jakou taktiku zvolil. Bylo by to určitě poučné. Tak porovnám svůj let alespoň s Helmutem Kuennem(F9). Předběžný plán byl položen a teď ho už jen praktikovat.
Po vzletu, jak se to dělávalo při horských tratích, jsem hned testoval svahy po trase. V tomto případě startovní svah. Vypadalo to i přes slabší vítr to vypadalo docela dobře. Jen bylo vidět jak zhýčkaní jsou piloti flatland závody a vůbec létání v rovinách. Proto je dobré letět tyto tréninkové lety, aby poznali jak se chovat v horách a na co si dát pozor. Start byl omezen na 1700 metrů výšky, což byla také změna oproti minulým závodům, tak pozor na trhání křídel. Teď se vydáme na trať. Start se kupodivu povedl na poprvé a tak jsem to valil na první svah. Hlavní bylo získat co největší výšku na konci tohoto svahu. Docela se to povedlo, na jeho konci jsem měl přes 2000 metrů. Následoval přeskok severněji na dlouhý, téměř průběžný, svah. Po něm jsem letěl dvě třetiny prvního legu. Společnost mi dělal Tomáš Brotánek(TB). Na konci jsem nechtěl riskovat a přitočil jsem si pár metříků. TB letěl dál. Přeskočil jsem opět severněji, abych navázal na další svah, který vedl až k prvnímu otočnému bodu. Tady bylo potřeba někde dobrat pár set metrů, protože druhý úsek byl proti větru s minimální podporou svahů. První pokus moc nedal, bylo to rozbité. Tak jsem vsadil na svah západně od prvního otočáku.
Po otočení jsem letěl západně na svah. Byl tam i Erik s Tomášem. Dostoupal jsem jen do 1540 metrů a pokračoval dál. Na dalším svahu opět točili ti dva. Přidal jsem se, ale bylo to tak neefektivní, že jsem se přesunul k novému mraku za TB. Tam to bylo také špatné. A tak jsem odlétal ze 1700 na další svah po trase. Přilétl jsem tam dost nízko a svah dával minimálně. V původním plánu jsem tam měl být o 100-200 metrů výš. Čekal jsem nějaký pořádný zved. Nic nepřišlo! Na druhé hraně to taky nic nedalo. Na dalším svahu jsem měl už opravdu obavu, že se nahoru budu horko těžko dostávat. Naštěstí to koplo a lezl jsem nahoru jen traverzem, otočit to jsem si netroufl. Se „závistí“ jsem sledoval jak Erik pokračuje na homoly před druhým otočným bodem. Vystoupal jsem tam do dvou tisíc a přeskočil na další svah. Po něm jsem letěl až do úrovně otočného bodu a nabral tam do 2400 metrů. Poté jsem se odpoutal od svahů a letěl otočit. Proti mně už se vracel z otočky Erik. Až potud letěl stejně i Helmut (F9).
Narozdíl od něho jsem se vrátil, stejně jako EP na svah severně. Mohlo to být ztrátové nebo ziskové. Každopádně větší výška mohla pomoci na přeskoku na další svahy po trati. Sice jsem to nezvedl víc jak 2250 metrů, ale pomohly mi i dva mraky po cestě. Tady byla taktika daná. Zůstat na svahu co nejdéle a získat co nejvíce výšky. Protože přeskok na třetí otočný bod mohl být problémový. Získal jsem výšku 2550 metrů, ale letěl jsem dál k dalšímu. Ten mi moc nedal, ale pár metrů to bylo a zkrátil jsem si přeskok ke svahu a třetímu otočáku. Tam jsem dolétl zároveň s vrcholem, takže se záměr povedl. TB tam musel trochu dobrat. Erik byl už v nedohlednu.
Otočil jsem a risknul jsem let po svahu a proskočení sedlem. Nakonec jsem svůj záměr ještě „vyšperkoval“. Letěl jsem po svahu dál, nevím jestli to bylo dobře. Moc to nedávalo, až na konci mě to trochu zvedlo. Tam pak také přotočil F9. Po západní straně hřebínku, která docela nesla, jsem vlastně dolétl tam, kam bych letěl i z prvního sedla, ale měl jsem větší výšku. Chybělo mi ještě 500 metrů na dokluz. Moc možností nebylo. Využil jsem malé svahy, ne moc efektivní. Stále chybělo okolo tři set metrů. Proto jsem se rozhodl letěl na startovní svah. Nalétl jsem jeho západní konec, kde byl mrak. Prolétl jsem kousek tam a zpět a už chybělo „jen“ 200 metrů. Přeskočil jsem na poslední svah před čtvrtým otočným bodem. Po jeho svahu jsem zamířil na východ. Moc to nezvedalo a měl jsem obavu, jestli mi to dá do sedla. Vyšlo to, ale dokluz byl ještě v mínusu. Naštěstí nesla i východní strana tohoto svahu. Hurá otočit.
Po otočení jsem byl tak na nule s dokluzem. Před sebou jsem viděl nějaký éro v menší výšce. Byl to Erik, který letěl opravdu pomalu a nízko. Mě tam svahy dávaly a tak jsem mohl zrychlit a valit do cíle. Moc jsem nevěřil tomu, že mi to dá na Erika. Myslel jsem si, že startoval až po mně. Až v cíli jsem zjistil, že měl pravdu. Průměrka 146,5 km/h byla až moc dobrá a dokonce jsem porazil i Helmuta. První místo v tréninku nic neznamená, škoda, že nemohl letět Martin Dvořák. Bylo by to dobré porovnání.
Pánové dobrá příprava a znalost scenérie je více než polovina úspěchu. Když pilot neví kam letí a proč, tak to není moc dobré a dost často to končí virtuální smrtí. 🙂 Já mám hory rád, protože to není o létání od mraku k mraku, prakticky bez přemýšlení. Pokud je task postavený dobře, pak je i více možností jeho zaletění. Jasně, pro někoho je trápení točení a pro někoho zase let okolo svahu. Hory ovšem přinášejí určitý náboj a vzrušení a krásná panoramata. Kdo se kochal? 😀